Dreaming? h.s

20. Me too

,,Lauren!" Zaklepal mi někdo na dveře. Podle hlasu nejspíš Niall.

,,Dále" Kývla jsem hlavou sama pro sebe. A čekala na to, co mi Niall řekne.

,,Potřebuju pomoc." Vychrlil na mě rychle a sedl si na mou postel. Podívala jsem se na něj s nadzvedlím obočím.

,,S čím?" Zasmála jsem se jemně.

,,No...víš, chtěl bych dárek pro Anette." Nervózně si mnul ruce.

,,Proč? Nemá narozeniny, ani nic podobného."

,,Já vím, ale...no to je jedno. Poradíš mi?" Zasmál se.

,,Jasně. Anette by udělaly radost kytky, nebo náramek, řetízek nebo tak něco, prostě je to holka. chápeš ne?" Usmála jsem se na něj.

,,Jasně." Kývl hlavou na náznak toho, že chápe. Kdo by taky nechápal.

,,A teď mi řekni, proč ji chceš dát dárek." Lišácky jsem se na něj usmála.

Od Nialla jsem zjistila, že má Anet vážně moc rád a chtěl by ji udělat radost. Není sladký? Anet měla vždy na takové kluky štěstí. Já měla za celý život jen dva a ani s jedním to nedopadlo nejlíp.

Po jeho odchodu se mi do hlavy dostala jedna věc. Harry. Nemůžu na to přestat myslet. V mysli se mi vybaví usmívající Harry a já při té představě usměju také. Je to zvláštní. Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že se jen tak "omylem" zamiluji do Harryho Stylese. Vysmál a bych se mu do obličeje. Hodně.

Z koukání do zdi mě vyrušil můj vibrující telefon, který ležel na mém stole.

Harry: Proč jsi tak rychle utekla?

Rozbušilo se mi srdce. Co mu mám napsat?

Já: Není mi moc dobře.

Harry: Mám jít za tebou? Nechceš něco donést?

Já: Ne! Hlavně sem nechoď, nechci tě nakazit.

Odeslala jsem zprávu, ale v ten stejný moment se rozrazily dveře a objevil se v nich Harry s čajem v ruce. Bože co mám dělat. Nejsem dobrá herečka, abych dělala, že jsem nemocná.

,,Tady máš čaj." Usmál se na mě mile Harry jeho perfektním úsměvem a podal mi ho.

,,Děkuju." Kuňkla jsem a odvrátila od něj zrak na své nohy.

,,Vážně ti něco je, normálně bych čekal sarkastické poznámky jen na můj pozdrav." Podíval se na mě naoko udiveně.

,,Nezravil si. Jen jsi sem prostě napochodoval s čajem." Zašklebila jsem se na něj.

,,Už tě poznávám." Zasmál se, ale já ne. Nemám moc na smích náladu. Jen jsem se slabě usmála, když když jsem slyšela jeho smích.

,,Harry nechci tě nakazit, jdi pryč." Podívala jsem se hluboko do jeho očí.

,,Ale jsi nemocná, musí se o tebe někdo starat." Dupl nohou jako malé dítě nad čím jsem se zasmála.

,,Anet se o mě postará." Zakroutila jsem hlavou. Chci aby tu se mnou byl, ale zároveň moc chci, aby odtud odešel.

,,Anet? Vždyť ta se pomalu nepostará ani sama o sebe." Odmítal opustit můj pokoj. No co se dá dělat. Bude tu se mnou muset být. Budu dělat, jakože mi to hodně vadí ano?

,,To máš pravdu. Tak mě dones do postele. Motá se mi hlava." Zahrála jsem a ještě pro lepší fekt jsem vzdychla a položila si hřbet ruky na čelo.

Harry se nad tím zasmál a vzal mě do náruče.

     ,,Harry pusť mě! Dělala jsem si srandu!" Kopala jsem nohama, aby mě pustil.

     ,,No a?" Smál se při pokládáni mého těla na postel.

     ,,Jsem těžká." Překřížila jsem si ruce na prsou, když už jsem seděla na posteli.

     ,,Tohle už neříkej." Zakroutil hlavou s vážným výrazem.

     ,,Budu si říkat, co chci." Našpulila jsem rty.

     ,,Vypadáš jako malé dítě." Zašišlal Harry nad čím jsem se rozesmála. Byl roztomilý.

     ,,Co chce nemocná Lauren dělat?" Pokračoval s šišláním.

     ,,Co asi...ležet ty génie." Přetočila jsem očima a provokativně jsem se usmála na Harryho, který mě pozoroval. Bylo mi to nepříjemné, ale žároveň jsem chtěla, aby se na mě takto koukal. Jsem zmatená. Zase.

Chvíli jsem tam takhle seděli a koukali si navzájem do očí. Bylo to zvláštní, ale přitom tak perfektní.

Z tranzu nás vyrušilo vyzvánění telefonu. Harryho telefonu. Měla jsem sto chutí vyhodit ho z okna. Zavřeného.

Harry "jakoby" trapně zakašlal a zvedl hovor. Já od něj odvrátila oči a do ruky si vzala svůj telefon.

Harry pravděpodobně mluvil s dívkou. Nejvíc mě překvapilo, když s úsměvem vyslovil ,,Já tebe taky." Do telefonu. Sevřelo se mi srdce. Ne jen srdce, ale úplně celé břicho. Byl to ten nejhorší pocit, který jsem kdy měla.

,,Ehm...budu muset jít." Poškrábal se na zátylku.

,,Jo...jasně. Nic tě tu nedrží." Usmála jsem se falešně a ukázala na dveře. Harry se na mě ještě pár vteřin zváštně díval a pak beze slova odešel.

Po jeho odchodu jsem chvíli koukala do zdi a pak jsem dostala nápad, jak se zabavit špatné nálady a zahnat chuť rozbrečet se. Jdu si vygoogelovat kluky. Nad tím nápadem jsem se sama pro sebe zasmála. I když si tim moc nepomůžu od toho, abych nemyslela na Harryho.

Vzala jsem si do klínu svůj notebook a najela jsem na google.

Harry Styles narozen 1. 2. 1994
Zbytek jsem nečetla, jen jsem najela na zajímavé fakty a začetla se.

Dozvěděla jsem se, že má Harry čtyři bradavky. Ano...vážně má čtyři bradavky.

Když byl malý, napadla ho koza.

A jednou, když byl Harry s ostatními kluky na farmě, nezbyl na něj kůň, tak musel jezdit na krávě.

Tohle patřilo mezi ty vtipné fakty. Pak tu byly i ty roztomilé. Například jako, že kdyby někdy opravdu miloval dívku, omlouval by se za to, aby ji mohl každých 5 minut políbit.
U takových jsem se usmívala. Bylo to roztomilé. A smutné, kvůli tomu, že kvůli mě se nikomu nebude omlouvat, aby mě mohl políbit.

Jsi jako psychopat, už si to nečti. Okřiklo mě svědomí a já vážně rychle vyjela z internetu a vypla notebook.

Tohle musí přestat.