Dreaming? h.s

36. Awkward

Ráno jsem se probudila díky světlu, které mi svítilo do pokoje skrz záclony.
Harry ležel vedle mě a spojeně oddychoval. Vlastně chrápal.
Dost mě bolí hlava z toho množství alkoholu, které jsem včera vypila. Nevim co se to se mnou stalo, nikdy nepiju.

Málem bych zapomněla na to, co se včera stalo s Harrym. Když si na to vzpomenu, zčervenám a usměju se pro sebe.

     ,,Aby jsi nevzplanula." Uslyším ospalý chraplavý hlas.
Leknu se tak moc, že s vyjeknutím skoro spadnu z postele, ale před pádem mě zachrání dvě silné a potetované paže.

Lehce se ke mně začne naklánět.

     ,,Ještě jsem si nečistila zuby." Řeknu a vysmeknu se mu ze sevření. Zamručí ospale.

     ,,A díky za záchranu." Usměju se a podívám se mu do očí. Přijde mi divný, že nemluví. Jsem z toho nervózní.

     ,,Půjdu do sprchy, bolí mě hlava." Chytnu se za ni a vztanu z postele.

Nejdřív jdu do koupelny, kde si vyčistím zuby a po té se vrátím do pokoje, kde leží Harry. Cítím se, jako by jsme tvořili pár.

Když prochazím okolo postele, Harry mě chytí za pas a schodí vedle sebe na postel.

Chytnu se za hlavu, protože mě zase zabolí a potichu zanadávám. Harry se pousměje a pohladí mě po ni.

     ,,Můžu tě políbit? Neboj, měl jsem žvejku." Přetočí očima a zasměje se.
Nemůžu uvěřit tomu, na co se právě zeptal.

Jen se usměju a s lehým kývnutím hlavy čekám na to, až de jeho rty dotknou mých.

Harry se rychle přisaje smými rty na ty mé a začne s nimi zkušeně pohybovat. Já dělám to samé.
Sednu si na něj obkročmo.
Harry sjede rukama přes má záda na můj zadek a jemně ho hladí, když někdo vrazí do dveří.

     ,,Lauren potřebujeme ti něco-" Zasekne se Anette a vyjekne, když nás vidí.

Rychle se od Harryho odtrhnu, slezu z něj a rozeběhnu se ke dveřím, které za Anette hned zavřu.

     ,,Bože." Vydechnu.

     ,,Trapas." Řekne posměšně Harry a já se na něj pobaveně podívám.

Chvíli tam jen tak stojím jako tělo bez duše a koukám z okna, když najdou Harry promluví.

,,Jak jsme se sem dostali?" Zeptá se zamyšleně.

,,Dveřma." Řeknu jednoduše.

,,Tak to nemyslím." Zasměje se. ,,Jak jsme se dostali sem, kde jsme teď. Byla jsi na mě naštvaná, nechtěla jsi se mnou mluvit a teď? Proč ses tak chovala?" Řekne a já lehce otevřu pusu. Nevím, co bych měla říct.

,,Bylo mi trapně kvůli tomu, co se stalo v kuchyni. Myslela jsem si, že nemáš zájem a proto jsi řekl, že nechceš, aby se mi něco stalo. Myslela jsem si, že je to výmluva." Řekla jsem upřímně.

,,A ty máš zájem?" Zeptá se a z leže se vyhoupne do sedu.

Zčervenám a svůj pohled směřuji na svá chodidla.

Kde je ta drzá Lauren, která by měla rychlou odpověď?

,,Lauren?" Zní naléhavěji.