Dreaming? h.s

18. We can't find...

Probudila jsem se a byla tma? Kde jsem, jaký je den? Jaký je měsíc? Jaký je rok? Jak se jmenuju? Sním? Kdo to chrápe vedle mě? Počkat. Kdo to sakra chrápe vedle mě!? Vyskočila jsem zřejmě z gauče, na kterém jsem usnula. Vzala jsem telefon z kapsy a posvítila si na osobu, která spala na posteli vedle mě.

Sakra Stylesi budeš mě přebalovat. Myslela jsem si, že jsi vrah, který se unudil a usnul jen díky mé přítomnosti. Jsem nudný člověk.

Dala jsem mu malý pohlavek, ale neprobudil se. Zkusila jsem větší. Nic. To chce vyžší kalibr.

Položila jsem mu ruku na rameno a zmáčkla místo nad jeho klíční kostí. Harry s sebou cuknul. Byl jako velryba na suchu. V duchu jsem se mu zasmála.

,,Sakra Lauren co vyvádíš?" Držel se za rameno.

,,Nešel jsi vzbudit a já chci jít spát." Pokrčila jsem rameny. ,,A ještě k tomu tě tu nechci." Dodala jsem ještě rychle a uchechtla jsem se.

,,A můžeš aspoň rozsvítit?" Promnul si oči a zívnul. Když to udělal, musela jsem zívnout také. Je ro hrozně nakažlivé.

Rozešla jsem se s telefonem, který mi svítil na cestu k vypínači a rozsvítila jsem. Špatný nápad. Já i Harry jsem se chytli za oči a sykli jsme.

Asi jsem oslepla. To světlo na mě zanechá následky! Umírám! Ne...dobrý. Už je to v pohodě. Usmála jsem se sama pro sebe jako psychopat. Takovou úlevu jsem v životě nezažila.

Harry se už zvedal z gauče a šel ke dveřím. Rozloučil se se mnou a odešel. Tak to bylo snadný. Oprášila jsem si ruce. Jako kdybych pracovala. A šla jsem si lehnout. Sprchovat se už nebudu. Na to jsem moc unavená.

Jen si na sebe obléknu tričko na spaní a lehnu si do pohodlné postele.
Ještě než usnu, přemýšlím nad tím, jak si asi objednávání pizzu do bílého domu, nebo nad nesmrtelností chrousta a nekonečností vesmíru. Mohl by si člověk někdy vzít medvěda? Jak se řekne v medvědštině "Ano"? Ještě se stihnu vystresovat tím, jak skončím, až umřu. Co bude dál? Tma? Nic? Nový život? Nevim. Přijdu si jako emo.

S těmito myšlenkami usínám.

* * * *

Ráno ve probudím ve velmi zváštní poloze. Jak jsem to udělala? Jsem jak hadí žena.

Mám nohu přehozenou přes druhou a obě dvě mám skrčené. Páni. Jsem talent.

Rozmotám své nohy a vydám se do koupelny. Osprchuji se, výkonnám ranní hygienu. V pokoji na sebe hodím crop top "bez ramen" (nevím jak se tomu říká) a roztrhahé boyfriend jeans. Na ruku si hodím pár náramků a vlasy si zapletu do copánku.

Outfit:

Seběhnu do kuchyně. Anet ještě spí, je jen půl deváté. A já musím do práce. Ke snídani si dám cereálie, které stejně ani nedojím, protože musím spěchat.

Po dvaceti minutách cesty jsem se dostala ke kavárně. Konečně. Chvílemi jsem i běžela.

Vstoupila jsem, pozdravila paní Martinsonovou, která utírala pultík a pustila jsem se do práce.

V práci se to táhlo hrozně pomalu. Chtělo by to roboty, kteří by za nás pracovali a my díky nim dostávali peníze. Tak tenhle nápad je jeden z mých nejlepších.

* * *

,,Jsem doma!" Křikla jsem do domu, když jsem si sundávala boty. Bez odezvy. Aspoň tady bude klid.

Mé kroky vedli do kuchyňe. Vzala jsem si snad tunu jídla a vyrazila jsem ke gauči. Zapla jsem si na televizi písničky. Do pravé ruky jsem si vzala telefon a do levé jídlo. Ještě jsem si stihla pozpěvovat. A kroutit se do rytmu hudby.

,,Slyšel jsem, že ženy toho dokáží dělat hodně najednou, ale tohle jsem nečekal." Uslyším za sebou a otočím se za hlasem.

Setkala jsem se s pohledy Liama, Louise a Nialla.

,,Co vy tady u všech medůz děláte?" Ukázala jsem na ně jednou slanou tyčinkou jako Harry Potter s hůlkou.

,,U všech medůz?" Zasmál se Louis.

,,Koukala jsem na Spongeboba." Odůvodnila jsem své divné chování. Slyšela jsem, že ten pořad snižuje inteligenci. Aspoň vím důvod své debility.

,,Pořád jste mi neřekli, co chcete." Naznačila jsem rukou, aby mluvili.

,,Nemůžeme najít-"

Fun fact: když jsem psala tu část se zívámím, asi 4x jsem si zívla.
A také vůbec netuším, jak mě napadlo něco jako "medvědština" neptejte se. Vážně sama nemám ani tušení.