Bangtan Boys |VKOOK|

35

Když jsem se ráno probudil byl jsem u sebe v posteli. Vedle mě jsem ucítil příjemné teplo tak jsem se k němu více natiskl.

,,Jak si se vyspal Jungkookie?" zeptal se mě Tae.

,,Skvěle." odpověděl jsem mu.

,,Tak to jsem rád a teď se pojď nasnídat." řekl a poplácal mě po zadečku aby mě popohnal.

,,A nechceš mi udělat snídani do postele?" zeptal jsem se ho se štěněčím pohledem.

,,Mmm.. Ne nechci." řekl a v klidu odešel.

Po pěti minutách jsem se odhodlal  konečně zvednout. Pomalu jsem se dokulhal ke stolu kde jsem se posadil a čekal na to až mi Tae přinese jídlo.

,,Notak dělej mám hlad!" zařval jsem na něj.

,,Si to pojď udělat sám!" vykřikl zase on.

,,Ne to je dobrý! Nespěchej!"

Vážně si teď nechci dělat snídani jelikož jsem rád že s tím bolavým zadkem vůbec v klidu sedím.
Čekal jsem asi tak deset minut když předemnou najednou přistál talíř plnej lívanců.

,,Ty jo to vypadá úžasně. A to jsi přitom nic nepodpálil?" zeptal jsem se ho.

,,Copak já řekl že jsem nic nepodpálil?" zeptal se mě s úsměvem na rtech.

,,Cože? vykřikl jsem vyděšeně.

,,Ne neboj nic jsem nepodpálil a ani nezničil." řekl a daroval mi jemný polibek na rty.

,,Uf." řekl jsem a pustil se do té lahodné snídaně.

,,To je vynikající." pochválil jsem ho.

,,Jsem rád že ti chutná lásko."

Jen co jsme dojedli se na mě Tae vrhnul. Obročmo si sedl na můj klín na kterém se začal pohybovat dopředu a dozadu. Tyto pohyby opakoval za stálých polibků.

,,Jůůů vy jste tak sladcí!" vypískl někdo za našima zádama.

Byl to Hobi.

,,Co tu děláte tak brzo kluci?" zeptal jsem se jich vyděšeně.

Taehyung ze mě okamžitě slezl a posadil se zpět na místo vedle mě.

,,Jimin cestou snědl nějakou zkaženou zeleninu a od té doby pořád zvrací takže jsme se museli vrátit." odpověděl nám Namjoon.

,,Copak já za to můžu? To Jin vařil." řekl skoro neslyšně Jimin.

,,Hej.." řekl uraženě Jin.

,,Vždyť je to pravda." řekl Yoongi.

Šel jsem za Jiminem a zeptal se ho jestli něco náhodou nepotřebuje.

,,Mohl by jsi mi prosím přinést vodu a kýbl?" poprosil mě.

,,Jo jasně chvilku vydrž."

,,Děkuju ale ten kýbl rychle prosím.. Myslím že už se to zase blíží.

,,Jo dobře už běžím."

Rychle jsem doběhl do koupelny pro kýbl. Pak jsem se k němu vrátil a to přesně včas.
Pak jsem ještě došel do kuchyně pro skleničku s vodou kterou jsem mu následně podal.

,,Děkuju moc Kookie. Jsi poklad." řekl Jimin a trochu upil ze své skleničky.

,,Nemáš zač Jiminie." řekl jsem a došel za klukama ke stolu.

,,Co s ním budeme dělat? Nevypadá vůbec dobře." řekl jsem klukům.

,,Já vůbec nevím. Ale jestli se to s ním do zítra nezlepší tak ho vezmeme k doktorovi." prohlásil Jin.

,,Tak dobře.. Jdu ho raději zkontrolovat." řekl Yoongi a odešel.

,,A to má vážně z jídla od tebe?" zeptal se Tae Jina.

,,Ne.. Nebo alespoň doufám.. Ale vždy všechno jídlo co vařím kontroluji aby s ním něco nebylo takže si nemyslím že to má kvůli mému jídlu." řekl Jin zamyšleně.

,,Pane bože kluci! Rychle zavolejte záchranku! Jimin je v bezvědomí a nedýchá." začal Yoongi křičet a přitom mu začali stékat slzy po tváři.

Namjoon hned popadl mobil a začal vytáčet číslo záchranky. Společně s Jinem běželi do obýváku za Jiminem. Já s Taem jsme šli za Yoongim a začali jsme ho utěšovat.

,,Co když zemře? Já ho nechci ztratit! Miluju ho a jestli zemře tak to nezvládnu." začal Yoongi plakat.

,,Neboj on nezemře. Zvládne to tak neplakej." začal jsem ho utěšovat.

,,Záchranka je na cestě!" ozval se z obýváku Namjoon.

Yoongi se mezitím zhroutil k zemi a začal nekontrolovatelně plakat. Nešel uklidnit. Upřímě i mě se začali do očí hrnout slzy. A Taemu také... Vlastně nám všem začaly téct slzy po tvářích..