Bangtan Boys |VKOOK|

36

Po několika nekonečných minutách konečně dorazila záchranka.

,,Co se mu stalo?" zeptal se nás záchranář.

,,My nevíme.. Byli jsme na výletě a myslíme si že něco snědl." řekl Namjoon.

My ostatní jsme tam stáli u sebe a všichni jsme se tiskli v objetí. Sledovali jsme jak záchranáři nakládají Jimina na nosítka a odnáší ho do sanitky.
Pak už za zvuku hlasitých sirén odjížděli do nemocnice.

,,Tak c-co? B-bude v pořádku?" zeptal se ustrašeně Yoongi.

,,Nevím.. Prý žije ale nevědí co s ním je. Dnes ho prý budou operovat a pak se nám ozvou."

,,Namjoone prosím řekni mi že bude v pořádku." zařval Yoongi a spadl na kolena.

,,Já netuším Yoongi." řekl smutně Namjoon a šel ho obejmout.

My ostatní jsme si k nim klekli a také jsme ho začali objímat. Všem nám tekly slzy a všichni jsme doufali že se našemu Jiminovi nic nestane.
Seděli jsme tam pěkně dlouho.
Všichni jsme byli unavení a úplně bez sil potom breku.
Yoongi z nás všech byl ale nejvíc mimo. Po tvářích mu stále tekly vodopády slz a to nás nutilo také dál brečet.
Nakonec jsme všichni padli únavou..
Usnuli jsme v naději že se zítra probudíme a že nám doktoři zavolají s tím že je nás Jimin v pořádku.

————————————————
Ráno když jsme se probudili tak jsme všichni vypadali jako těla bez duší.
Jin vstal jako první a došel nám udělat snídani.
Všichni jsme si sedli ke stolu a čekali na Jina.
Když nám všem dál jídlo na stůl tak jsme se do toho pustili..
No.. Pustili.. Začali jsme se v tom jídle různě přehrabovat a koukat na něj. Nikdo z nás neměl moc velkou chuť na jídlo a tak jsme do sebe všichni dostali jen pár soust. 
Pak jsme si šli sednout do obýváku kde Namjoon položil svůj mobil na stůl. Všichni jsme mobil pozorně sledovali a čekali kdy konečně někdo zavolá. Všem nám bylo na nic a na mobil stále nikdo nevolal. Všichni jsme se obávali toho nejhoršího ale stále jsme měli nějakou naději.
Ty minuty kdy jsme čekali na hovor byly vážně nekonečné. Čekali jsme hodinu, dvě hodiny ale stále se nic nedělo. Naše neděje nám s ubíhající časem stále ubívala až nakonec zmizela skoro úplně. Opět se mi začaly do očí hrnout slzy a klukům samozřejmě také.

Už bylo odpoledne a nikdo nám stále nevolal takže už jsme všichni počítali s tím nejhorším ale stále jsme se s tím nemohli smířit. Jestli se to doopravdy stane tak se s tím nesmíříme nikdy..
Jestli nás náš Jiminie opustí tak mu to nikdy neodpustím..

Po několika hodinách mučivého čekání začal mobil konečně zvonit.
Všichni jsme nadskočili a jen co jsme se trochu probrali tak Namjoon hovor přijal.

,,Pan Kim Namjoon?" ozval se z mobilu mužský hlas.

,,Ano to jsem já." řekl Namjoon.

,,Chceme vám oznámit že pan Park Jimin je..."