Stalkerka ✔

1.

,,Emmo! Co ten rozhovor do školních novin?" běží za mnou Eleanor.

,,Teď nemůžu, Felix jde za chvíli na to rande," usměju se na ní a na tváři mám nedočkavý pohled.

Felix Doctor, o rok starší student gymnázia. Já chodím na střední školu s nějakým zaměřením, ale on si musel vybrat zrovna gympl. Školu, kterou bych díky přijímačkám nikdy nedala.

A jak bych Felixe popsala vzhledově? Špinavě blond vlasy a modrozelené oči. Ty nejnádhernější oči. Alespoň to tak tvrdí fotka na Instagramu.

Jak jsem ho potkala? Vídala jsem ho každý týden o volnou hodinu v pizzerii a z toho plyne, že mám každý týden pizzu. Ze začátku jsem ji jedla ale člověka to omrzí, a tak jí dávám klukům z fotbalu z mojí třídy.

Jak vím, kde je každý den? Dva měsíce práce pozorování. Až budu dospělá, mohla bych být tajná agentka. FBI by se už mohli začít připravovat na můj příchod.

,,Dobře, tak mi pak napiš," zasměje se a rozcuchá mi vlasy jako malému dítěti. Dělá to stále a velmi ráda. Dokazuje tak, jak moc jsem malá.

,,Hej! Eleanor!" řeknu naštvaně. Snažím se alespoň trochu si ty vlasy narovnat, neúspěšně.

,,Ahoj Emmo," řekne mi na oplátku a běží k autu svého bratra. Trochu jí závidím, že má svůj vlastní odvoz. To já musím chodit domů pěšky.

Na nic už nemusím čekat, a tak se vydám směr gymnáziu. Není to daleko ale ani blízko, okolo pěti minut.

Seběhnu schody a objevím se před budovou. Mám už svou strategii, jít za někým koho znám, bavit se s ním a nenápadně pozorovat Felixe.

,,Ahoj Nicol," řeknu z vesela na zrzku s brýlemi. Nicol se na mě podezíravě podívá. Jako by se snažila zjistit, co mám zalubem.

,,Ahoj Emmo," řekne, ale v jejím hlase je poznat překvapení a podezření.

,,Tebe jsem tak dlouho neviděla," usměju se na ni a nenápadně se podívám ke dveřím do budovy.

,,Opravdu? Já myslela, že od té doby co jsi se zbláznila, tak mě vidíš každý den. Takže, copak má dneska Felix na programu?" zasměje se pobaveně.

,,To není legrace! A kdyby tě to zajímalo, jdu s ním na rande," řeknu pyšně.

,,Počkat? On s tebou jde na rande?! Jako ten Felix a ty? Dala jsi mu něco do pití? Je očarovaný nebo co jsi mu udělala?" vyzvídá hned.

,,Ne, jdu s ním na rande, ale on nejde se mnou," vysvětlím jí. Zrzka se ale dál dívá, že to nepochopila.

,,Cože?" nezabrání se údivu.

,,On tam jde s nějakou holkou a já tam jdu s ním. Jdu s ním na rande, ale on o mně neví."

,,Takže on nebude vědět že tam jsi," ujistí se.

,,Ne."

,,Už by jsi s tím měla něco dělat. Jsi naprostý blázen!" sdělí mi.

,,Nejsem blázen," trvám si na svém.

,,Znáš ho vůbec, nebo on tebe?"

,,Zná mě. O volnou hodinu se potkáváme v pizzerii a na Facebooku si mě označil jako spam, takže musel na můj profil nebo alespoň částečně. A víš co jsem zjistila?" řeknu nadšeně.

,,Co jsi zjistila?" zeptá se otráveně.

,,Že tě může mít označenou jako spam jenom rok!" řeknu nadšeně.

,,Jak to víš?" nadzvedne obočí.

,,Protože to udělal už před rokem - bum - vyprchá rok a zase mu můžeš poslat žádost o přátelství," zatleskám si.

,,K čemu ti to bude, když si s tebou nebude psát?''

,,O tom jsem nepřemýšlela. Hele, on už jde, tak ahoj Nicol," rozloučím se s ní a jdu za můj oblíbený keř. Chvíli si čekám, ale nakonec stejně projdou a já zachytím kousek jejich rozhovoru.

,,A ty hraješ fotbal? To bych do tebe neřekla," zasměje se ta blondýna. Vypadá jako já, malá a krásná. Co to povídám? Není krásná!

To že hraje fotbal už vím rok.

,,Děkuju, v sobotu mám zápas. Chceš přijít?" zeptá se jí Felda. Všichni mu říkají jen Felix, tak jsem se rozhodla mu říkat jinak, vyhrál Felda.

,,Ano, ráda." řekne vesele.

Vtipné na tom je, že mě nikdo nikdy nepozval na jejich zápas nebo trénink a chodím tam dost často.

Projdou to kolem aleje stromů a jdou k panu Hubertovi. Pan Hubert mě zná už od dětství, takže nemám problém vejít do dveří a čekat, co budu dělat. Už jsem se ponaučila a beru si s sebou knihu.

Vylezu z keře a ladně doskočím na chodník. Opráším si mikinu a můžu se vydat k obchůdku s cukrovím a dobrůtkami. Obchod je krásně vymalován do modra, je zde pult a vitríny, kde jsou dortíky a koláčky.

Dojdu si k pultu a začnu hledat v tašce peněženku. Byla až ve spodu, tak se konečně podívám na prodavačku.

,,Jednu horkou čokoládu, tady máte." řeknu svou objednávku a počkám si až mě zavolají. Mezitím si obhlédnu situaci, Felda s tou holkou sedí u okna, vzhledem k tomu, že mám knihu, chtělo by to něco, kde bych viděla na oba dva a nevadilo by mi přitom slunce ve čtení.

Mám to, stůl u sloupu! Rychle se k němu vydám a sednu si. Vidím na ně perfektně.

,,Horká čokoláda!" řekne prodavačka a já se zvednu. Už si po ní sahám, ale něčí ruka také, a tak se dotkneme. Podívám se tomu dotyčnému do očí. Modrozelené, já snad sním. Je to Felda.

,,Ehm, to je moje horká čokoláda," řeknu a přitáhnu si jí k sobě.

,,Ne, ta je má. Před chvílí jsem si jí objednal," řekne ale nezlobí se na mě. On je tak milý.

,,Ehm... paní? Koho je ta horká čokoláda?" zeptám se jí mile. On se mě dotkl!

,,Vaše," kývne na mě. Vždyť jsem to říkala.

,,Ale já si taky objednal horkou čokoládu," protestuje Felda. On je tak roztomilý.

,,Ne, Vy jste si objednal dvakrát latté, tady." podá mu dva kelímky prodavačka. ,,Nashledanou." usměje se na nás a začne se věnovat dalším zákazníkům.

,,Vážně sis objednal dvakrát latté." řeknu mu. On se na mě jen udiveně podívá. Pozor, teď jsem se prozradila. V hlavě mi bliká červený majáček co říká: ,,Pozor! Pozor!"

,,Slyšela jsem tě.'' řeknu na obranu a rychle si sednu ke stolu, který jsem si vybrala. Z tašky si vyndám sešit, kde je všude napsáno Felix. Otevřu ho na straně se záložkou jídlo a k nápojům napíšu horká čokoláda.

Vrátím si sešit do tašky a napiju se teplého nápoje. Sleduju je jako oko v hlavě. Vyndám si knížku a začtu se do ní, párkrát se po očku podívám na něj. Pořád se mají o čem bavit a jelikož se schyluje k půl páté, tak vidím jak se zvedl, omluvil se jí a šel na fotbalový trénink.