Stalkerka ✔

6.

,,Víš co mě dneska v noci napadlo? Výborný nápad. Řekla bych že i jeden z nejlepších." začne na mě mluvit Eleanor na obědě ve školní jídelně. Byla skoro celý den v nemocnici a teď se mi vrátila.

,,Viděla jsi Lego Batman?" zeptám se jí.

,,Ne?" řekne nechápavě. Sedne s tácem naproti mě a pustí se do její oblíbené dýňové polévky.

,,To bys měla. Batman má plno výborných nápadů. My ostatní máme jen jeden dobrej nápad. Takže ne, nemáš nejlepší nápad. Nejlepší nápady má vždy jen a jen Batman, je trochu egoista, ale o tom to je." řeknu jí a napiju se vody.

,,Půjdeme na to do kina." slíbí mi. ,,Ale teď k tomu mému nápadu. Co kdybych o tobě natočila dokument?" řekne nadšeně.

,,Promyslím to,... ne." řeknu a přitom nehnu barvou.

,,Ale notak, založíme si YouTube kanál a budeme obě slavné. Emmo, to by bylo přece super. Ty a já..."

,,Ne!" řeknu rázně. ,,Stačí že o mě budeš psát ten článek, to ti nestačí?" podivím se.

,,Budeš ho pronásledovat do konce svého životu, dokud oba nezemřete." začne básnit El a aby tomu dodala atmosféru, tak si stoupla a rozhodila rukama. ,,Do konec svých životů."

,,Bože El, sedni se." zatáhnu jí za ruku aby si zase sedla.

,,Ať žije láska!" řekne nakonec a konečně si sedne. Všichni se na ní dívají pobaveně a jako na blázna. Dívají se tak i na mě, tak to dopaná když Eleanor měla zase  nějaký dobrý nápad.

,,Co máme v plánu dneska?" zeptá se mě. Poočku sleduje čtvrťáky u vedlejšího stolu. Poznám jen Filipa Newnera, který pořádá nejlepší párty na škole.

,,Felix jde nakupovat se svou malou sestrou do supermarketu." řeknu jí.

,,A tohle jsi zjistila jak?"

,,Chodí tam ve stejnou dobu jako já, u toho jsem ho nemusela pozorovat." řeknu.

-----------------------

,,Jde se nakupovat." řekne radostně El. Jí nevadí že jdeme nakupovat jen jídlo. Prostě jdeme nakupovat.

Vezmu si nákupní vozík a jdu s ním do budovy. Nechápavě se podívám na El, která má v ruce mobil a začne natáčet. Doufám že jí nikdo nevyhodí, byla by to pro ní škoda. A pokud jí doopravdy nevyhodí, tak mají něco s kamerovým systémem. Vždyť ona jim tu natáčí zboží!

,,Eleanor, prosím. Když už budeš natáčet tak nenápadně, ano?" řeknu jí prosebně a vezmu si housky.

,,Rozkaz šéfe, jdu se tu rozhlédnout po eFDéčku." zasměje se a jde k regálu s přesnídávkou. Ten pohled za to stál. Myslím že se jí nemusím ptát kdo je FD, je mi jasné že to je Felix.

Chodím po celé budově a snažím se najít vše co mi na seznam napsala mamka. Zapomněla na Nutellu, pomyslím si když kolem ní procházím. Nebudu jí vysvětlovat jak jsem přišla na to, že jí mám koupit. Nutella je vždy potřeba.

Zajdu ještě pro mléčné výrobky, zeleninu a... ,,Křupky.'' řeknu nadšeně a jdu k obrovskému regálu, kde jsou. To že kupuju křupky, znamená jen to, že bude filmový večer. Žádné tátovi dokumenty, jen moje a mamky zamilované filmy.

Dojdu k regálu, co je snad větší dvakrát než já. A kde jsou moje oblíbené křupky? Asi třicet centimetrů výš než kam já dosáhnu. Kde je teď ta vysoká Eleanor, když jí potřebuju? I když si stoupnu na špičky, tak tam nedosáhnu. Už stojím jen na palcích ale pořád nic.

,,Křupky, pojďte ke mě." řeknu červenému sáčku, co se mi vysmívá že tam nedosáhnu. Ještě kousíček, stoupnu si na spodní regál. Už se dotýkám ukazováčkem jeho obalu, ale vyruší mě hlas.

,,Nechceš pomoc?" zeptá se. Mě to dostane z rovnováhy. Uklouznu na spodním regálu a sebou dolu vezmu sušenky, za které jsem se chtěla chytit.

Ucítím tvrdý dopad na zem na zadek a kolem sebe plno pytlíčků sušenek, které nesnáším.

,,Ne." řeknu tomu dotyčnému aniž bych se na něj podívala. Zvednu se, posbírám ty sušenky a vrátím je tam kam patří.

Otočím se na osobu, která za to může. Stojí tam, Felix stojí přede mnou a směje se mi. Srdce mi začne bít rychleji, než je zdrávo. Celým tělem mi projde horká vlna nervozity. Huh, začíná tu být vedro.

,,Opravdu ne?" zeptá se mě a já se podívám do těch jeho nádherných modrozelených očí. Až se jednou prořeknu a řeknu mu to doopravdy, tak se propadnu hanbou.

,,Už jsi mi pomohl spadnout, žádnou jinou pomoc nepotřebuju." řeknu si své, až se divím, že mám tak klidný hlas a nekoktám. Právě teď poslouchám mozek. Nic proti srdce, ale mozek mi radí lépe než ty.

Stoupnu si znovu na spodní regál a natahuji ruku jak jen můžu, ale stejně. Jsem prostě moc malá, jinak to říct nejde.

,,A nebo." otočím se na Felixe. ,,By si mi mohl pomoct s tím." ukážu na červený pytlík, co se mi směje do obličeje. Neboj se, sním tě. ,,Prosím."

,,Jasně." řekne mi a nenamáhavě natáhne ruku jako by to byla hračka. Vezme křupky a hodí mi ho do vozíku. ,,Potřebuješ ještě něco nedosažitelného?" zeptá se mě a kdyby tu někde měl stěnu, tak se o ní opře bokem a založí si ruce na prsou.

,,Ne, řekla bych, že se ti někdo ztratil." usměju se a s vozíkem se vydám pryč od něj.

,,Pravda! Emily? Emily!" začne vyšilovat. Právě si vzpomněl že sem šel se svou sestrou.

Dál pokračuju v nákupu a do cesty se mi dostane Eleanor.

,,Už jsi dotočila čistící prostředky?" neodpustím si poznámku. Pak si všimnu malé holčičky u ní.

,,Vtipné. Podívej co jsem našla. Malou verzi Felixe, můžeš si jí vzít domů." řekne jako by byla úchyl. Dívám se na ní s vykulenýma očima.

,,Mně by to nevadilo." vloží se do toho ta malá asi čtyřletá holčička.

,,Já nebudu krást dítě." řeknu rázně.

,,Nebudeš jí krást, jen si jí vypůjčíš." řekne El a malá holčička přikývne.

,,Emily, jmenuješ se tak?" ona kývne. Kleknu si k ní. ,,Teď ti půjdeme najít bráchu." chytnu jí za ručičku a vrátím se tam kde jsem viděla Felixe naposledy.

,,Eleanor, hledej ho." otočím se na ní.

,,Emily, když se ztratíš. Kam jdeš?" otočím se na ní.

,,K hračkám." odpoví mi. Teď mi to došlo, Emma, Eleanor a Emily.

Jdeme tedy k hračkám, kde je všude lego, barbie, LPS, MLP a další.

,,Kde je ten Felix!" zanadávám a dívám se všude kolem mě.

,,Říkal někdo moje jméno?" otočím se a uvidím ho, dnes už podruhé. ,,Emily!" radostně vykřikne a vezme si jí do náruče.

,,Teď už ti nic nedlužím. Ahoj Emily." zamávám jí a rychle jim oboum zmizím z dohledu.