Stalkerka ✔

3.

Dnešní den je peklo pro Eleanor a ráj pro mě. Pro El, protože píšeme z matematiky. Pro mě, protože máme volnou hodinu, někomu by vadilo, že končíme později, ale někomu jako třeba mě to nevadí. Dnes zase uvidím Feldu a možná si mě bude i pamatovat.

,,Emmo, já to nedám." povzdechne si vedle mě El a založí si ruce na lavici. Sešit má před sebou na lavici a snaží se alespoň trochu si zapomatovat princip.

,,Vždyť je to jednoduché, brali jsme to přece už v sedmé třídě." zasměju se.

,,Emmo." řekne bezmocně.

,,Mám nápad, půjdu do pizzérie jako vždy a budu tam déle než normálně. Felix si mě všimne a řekne se: ,,Jo, to je ta holka z parku." pozdraví mě a budeme se bavit. Já jsem geniální." usměju se jako sluníčko.

,,Proč o tom mluvíš zrovna teď, když se učím?"zeptá se nechápavě El, ale já jí nevnímám.

,,A nebo do něj narazím ve dveřích!" navrhnu.

,,Emmo, posloucháš mě?" snaží se do mé debaty sama se sebou dostat.

,,Nebo, do něj naschvál strčím a vyleju na něj kafe, nebo limonádu, colu, prostě cokoli!" zasměju se.

,,Obě mluvíme o něčem jiném." řekne El.

,,Co myslíš. Co kdybych byla malířka a vylila na něj tuš, ta nejde vyprat!" usměju se nad tím jak by to vypadalo. ,,Dlužila bych mu pak něco a museli by jsme se sejít!"

,,Promiň, ale práce stalkerky je ho sledovat, ne ho zmrzačit." skočí mi do toho.

,,Já ale nejsem stalkerka, jsem do něj jen zamilovaná." usměju se. El se na mě zamračí.

,,Až se do něj zamiluješ bude to jiné. To co děláš teď je posedlost." řekne naštvaně, zvedne se se svými věci a přesedne si jinam.

,,Eleanor." zavolám na ní.

,,Nech mě Emmo!" řekla naštvaně a sedla si vedle Britty.

Nechápala jsem to, proč se na mě naštvala? Chápu, je naštvaná, protože o tom mluvím pořád, ale to už si musela zvyknout. Nebo si ještě nezvykla? Celou hodinu o tom přemýšlím, hlavně nad jejími slovy. Až budeš zamilovaná. Copak ona nevěří že jsem do něj zamilovaná?

----------------------

Nevím kam jít, vždycky jsem jen s El. Teď jsem si uvědomila, že bez ní nejsem nikdo. Prostě si jdu po ulicích města, jak to mám už uložené v paměti. Potřebuju se jí omluvit, bez ní to nejsem já.

Zvednu hlavu abych se podívala, kde jsem, ale to jsem asi dělat neměla.

Cítila jsem na obličeji něco lepkavého, chytnu to za okraj, a tak poznám sýrovou pizzu. Podívám se před sebe, kde uvidím kluka, co se na mě vyděšeně dívá. Nemám na něj náhodou štěstí?

,,Promiň." řekne rychle Felix a vezme si o de mě pizzu, kterou následně hodí do koše. Je jí škoda. ,,Jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě.

,,Jo, dobrý. Vždyť na mě jen spadla pizza." zasměju se a on semnou. Pizzu měl na tácku, vrazil do mě a jelikož je o hlavu větší tak mi ta pizza spadla do obličeje. Ještěže ne na vlasy nebo kdyby mi to spadlo do výstřihu.

,,Na, tady máš ubrousek." podá mi z kapsy papírový ubrousek. Poděkuju mu a podívám se do výlohy pizzérie, která mi teď sloužila jako zrcadlo. Dobrý, odnesl to hlavně nos.