Stalkerka ✔

10.

,,Jsem doma! Ale hned zase jdu, mám na práci pozorovat Fe-" hned se zarazím, protože bych řekla jeho jméno. ,,Máme s El projekt na Biologii. Půjdu za ní domů, ano?" zeptám se mamky, která je jak jinak než v kuchyni.

,,Dneska jsi slíbila, že paní Abbotové půjdeš venčit psy." připomene mi máma. Paní Abbotová je naše sousedka, je už dost stará a už nedokáže chodit po městě jako dřív.

,,To je dneska?" ujistím se. Zrovna dneska jsem chtěla jít na Felixe fotbalový zápas.

,,Ano, prý se na tebe Ben a Grace těší." usměje se na mě a zamíchá něco na sporáku. Nevím co to je, ale voní to nádherně.

A Ben a Grace jsou naší sousedky psi, ale ona je spíš bere jako své děti.

,,A kdy?" zeptám se. Podívám se na pánvičku, kde se dělají ...vajíčka, mmmh.

,,Co nejdříve, potkala jsem jí dneska ráno u schránky. Řekla jsem jí, že jakmile přijdeš ze školy, zajdeš tam." otočí se na mě a plácne mě po ruce, jelikož se natahuju po vařečce.

,,Hej." odtáhnu od ní ruku. ,,Dobře, tak já tam zajdu." řeknu nakonec.

,,Dobře zlato." pohladí mě po vlasech. Co s tím pořád všichni mají? Tím naznačují že jsem malá?

-----------------------

,,Dobrý den, paní Abbotová." usměju se na starou paní ve dveřích. Je sice stará, ale zato je větší než já.

,,Ahoj Emmo." usměje se na mě milá sousedka. Škoda že takový sousedé nejsou všichni. ,,Ben s Grace se na tebe už těší."

,,Bene! Grace! Emma je tady." zavolá do domu. Chvíli se nic neděje, ale po pár vteřinách slyším drápky, co se odráží od plovoucí podlahy a hlasitý štěkot.

K noze staré paní doběhnou dva dlouhosrstí jezevčíci. Grace je fena a Ben pes, vlastně ani nevím jestli jsou příbuzní.

Kleknu si k nim a Bena pohladím po hlavě, stejně tak i Grace.

,,Tady máš vodítko.'' podá mi jedno modré a druhé zelené. Připnu jim ho k obojkům a výtězně se usměju.

,,Nebojte paní Abbotová, postarám se o ně a do dvou hodin bychom se měly vrátit. Nashle." mávnu na ní a vezmu si psy.

,,Ahoj Emmo." usměje se na mě a zaleze dovnitř.

,,Tak jdeme." řeknu jim, když po mně pořád skákají radostí. Radostně štěknou a táhnou mě k centru.

,,Ne, ne, ne. Tentokrát jdeme na fotbalové hřiště." změním jim směr. Radostně zavrtí ocasy a rozeběhnou se pryč až jim uši vlály. Rychle toho, ale nechali, protože vodítko nebylo moc dlouhé.

Jdeme si takhle kolem cihlových domů, které mají pečlivě zarovnanou zahradu, když si uvědomím, že to tu znám. Samozřejmě, vždyť tudy chodím pořád, ale něco mi tu nesedí. Tady něco je.

,,Ahoj Emmo." uslyší na  mé pravé straně hlas. No jasně, vždyť on tu bydlí Felix, jak jsem mohla zapomenout.

Kdybych mohla, plácla bych se do čela, ale nejspíš by to vypadalo divně z jeho pohledu.

,,Ahoj... Felixi. Ty tu bydlíš?" zeptám se nenápadně. Vůbec nevím už tři měsíce že tu bydlí, vůbec. Ach ta ironie.

,,Jo." odpoví a hodí si sportovní tašku přes rameno. ,,A co tu děláš ty?" zeptá se mě a dojde až ke mě.

Awww... ty modrozelené oči, jsou tak nádherné...STOP!

,,Venčím tu psy naší sousedky, paní Abbotové." ukážu směrem ke psům. Chvíli se na ty dva nevěříctně dívám. Právě je představuju a Grace zrovna počůrala lampu?!

,,Ve skutečnosti nejsou takový, nechodí ke každému rohu a- panebože, ne! Grace!" napomenu fenku, která se právě teď udělala neplechu do záhonu. Povzdychnu si, a z tašky si vyndám pytlíček na psí ''dáreček''.

Znechuceně si kleknu k záhonu a ten "dáreček" dám do pytlíku, kde je namalovaný pes s hromadou neštěstí.

,,Je tu někde koš?" zeptám se Felixe a držím pytlíček daleko od sebe.

,,Přímo za tebou." zasměje se mi a ukáže na zelený odpadkový koš. Vydechnu a pytlík hodím do koše.

,,Jsou to zlatíčka." falešně se usměju a přidržím si Bena vodítko u sebe.

,,To opravdu jsou, ten záhon byl mámy oblíbený." ušklíbne se na mě.

,,Ou, tak to se jí velmi omlouvám, já nemohla vědět, no mohla, ale i tak se omlouvám." začnu s omluvou.

,,Nemusíš se omlouvat, uklidila jsi to." usměje se. ,,A kam jdeš?" zeptá se mě.

Oh, kam jdu? No, třeba jdu na tvůj trénink co máš každé pondělí a nebo tě jdu pozorovat a slintat nad tebou?

,,Jdu tam, kam mě tihle dva dovedou, viď Grace." podívám se na jezevčíka. Ona mi jen vrátí hlavu na stranu. Nechápe.

,,A nechceš jít semnou na zápas? Bílá paní?" dodá když uvidí mé bílé triko.

,,Jasně, ten si nenechám ujít." řeknu nadšeně. Pak mi, ale dojde že nemám být nadšená. ,,No, jestli můžu." dodám nesměle.

,,Můžeš, vždyť jsem tě pozval." zasměje se mi. Nevinně se na něj usměju a mé tváře chytí rumělkovou barvu. ,,Krásně se červenáš." řekne mi lichotku a já se začnu červenat ještě víc. ,,Vážně." dodá a znovu se na mě podívá.

,,Nech toho." řeknu naštvaně, ale on ví že to jen hraju. Raději se podívám na Bena, který začíná zvedat nohu u další lampy.

,,Bene, můžeš si značkovat území u stromů?" obrátím ho ke stromu co byl hned vedle. ,,Děkuji." řeknu mu.

,,Máš něco nového o Eleanor?" nahodí jen tak, a dál si jde vedle mě. On na ní pořád myslí? Vždyť... uh!

,,Začala chodit s Thomasem." přiznám mu. Nevím jestli je to pravda nebo ne, ale od včerejška bych řekla že ano.

,,Aha." řekne neutrálně.

,,Ale neboj, určitě tě má ráda." dodám hned, aby si nemyslel, kdo ví co. Panebože, co jsem to zas plácla?

,,Nemám jí rád, jen se mi líbí. V tom je rozdíl." řekne mi. V tom je nějaký rozdíl? Vlastně i je.

,,Hodně lidí si plete výraz líbí se mi a mít rád. Líbí se mi zelená barva, ale mám rád jídlo. To zrovna není moc dobrý přirovnání. Tak třeba ty..." podívá se na mě za cesty.

,,Mám tě rád jako kamarádku, ne že bys nebyla hezká, ale nelíbíš se mi. Na můj vkus jsi taková, já nevím. Prostě tě mám rád a není to kvůli vzhledu." řekne. ,,A zase to není tím že bys nebyla pěkná, mám tě rád." dodá.

,,Děkuju.'' zrudnu.

,,Není zač. Hele, zrovna ten tvůj pes počůral někomu botu." řekne a začne se smát.

,,Cože?!" řeknu hned.

,,Klid, dělám si srandu." uklidní mě a začne se smát až k fotbalovému hřišti.