Stalkerka ✔

/1./

Tak, máme tu začátek druhé části. Proto začnu znovu číslovat od začátku.

Vítejte u DRUHÉ ČÁSTI!

,,Byla jsi na něj moc zlá." pořád, ale opravdu pořád mi připomíná Eleanor. Má to v hlavě napsané jako na nástěnce "nezapomenout Emmě neustále říkat, že byla na Felixe moc přísná". Alespoň podle mě.

,,Říkáš mi to celý den, celý pátek a celý víkend. Nemusíš mi to neustále připomínat." řeknu jí pravdu.

,,Říkám ti to, protože je to pravda. On si to nezasloužil." řekne na obranu. Na jeho obranu, i když on si to nezaslouží.

,,Vždyť jsi ho slyšela, co říkal. On, zrovna on, si to zasloužil." vysvětlím jí už po milionté. Pomoc, jí něco vysvětlit, to nejde. To je jako mluvit do zdi a čekat, že se sama zbourá.

,,Když myslíš." řekne si ZASE své a jde kupředu. Ona je někdy tak tvrdohlavá, až to není snad možné.

Raději ji následuji, neboť nevím, kde máme další hodinu. El si ráno  jako jediná z nás stihla vyfotit náš rozvrh, a tak jako jediná z nás dvou ví, kde jsme další hodinu.

,,Necháš mě už někdy?" zeptám se jí se smíchem, když jí na chodbě do běhnu. Opravdu doufám v kladnou odpověď.

,,Ne." odpoví mi jednoduše. Škoda.

,,Dám tě dohromady s Thomasem!" vyhrknu rychle první blbost.

,,Ha ha ha, ne nedáš." falesně se zasměje, ale i přes to to myslí upřímně. Je moc hodná.

,,Proč myslíš?" zeptám se jí. Tady mě někdo podceňuje.

,,Zaprvé, nedokážeš to, zadruhé, tvé dohazovací schopnosti jsou na úrovni nula, zatřetí, se k němu ani nedokážeš přiblížit a za čtvrté, je u něj neustále Felix." na poslední slovo dá obzvlášť důraz.

,,Jo, se vším máš skoro pravdu, až na ty dohazovací schopnosti." nesouhlasím s ní. Já, že nedokáže někoho někomu dohodit? Pff.

,,Emmo, ty nedokážeš nikoho nikomu dohodit. Ještě bys je od sebe odpudila." protočí na de mnou očima. Řekla pravý opak toho, co jsem si myslela. Haló, tady mě někdo neposlouchá.

,,To neni- je to pravda, ale jen někdy." opravím se hned. Ale opravdu jen někdy. Jedna ku deseti.

,,A co ten kluk z tábora, jak jsi ho chtěla se mnou seznámit a pak uspořádat velkou svatbu?" znovu řekne. No, to byla ta jedna.

,,Vždyť jste byli skoro spolu." namítnu. ,,Navíc nám bylo třináct, to se může stát." řeknu jí. Nebo kolik nám bylo?

,,Pořídila jsi stůl se sladkým jídlem hned vedle včelího hnízda. První chyba, on nejí sladké, druhá chyba,  to  jídlo bylo hnusný, třetí chyba, nejen že to nejí, je na to i alergický. Čtvrtá chyba, ty včely lítaly na to jídlo a na tu limonádu, v které byl snad jen cukr. Pátá chyba, on je i na včelí píchnutí alergický." začne mi postupně vyjmenovávat všechny chyby.

,,Ou, celkem dost chyb, co?" zasměju se.

,,Trochu víc než jedna. Zkrátka, ty nejsi vhodný typ pro někoho, kdo se chce s někým seznámit a nebo jít ven. A to ještě nepočítám ty tvé nereálné rady." zasměje se mi.