Stalkerka ✔

/19./

Dnes jsme s Felixem domluvení, že mě přiveze do školy na jeho nové motorce. Dle jeho slov, semnou chce trávit čas a chce mě vidět i ráno. Podle mě chce jen před všemi ukázat, že vozí svojí holku do školy na motorce.

Když jsem mu mojí terorii řekla, vysmál se mi a řekl, že to nepřipadá v úvahu. On a vychloubat se? Pár minut na to, se mě zeptal, jestli se nechci projet v časti Londýna, kde bydlí Filip Newner.

Ne, vůbec se nechce vychloubat. Ach ta ironie.

Podívám se na své oblíbené červené converse. Jak dlouho si ještě to moje pako bude dávat na čas? Už teď má zpoždění pět minut a zvuk motoru také ještě neslyším. Tak kde je?

Kopnu do malého kamínku. Vítr mi rozvířil vlasy do obličeje, rychle si je zase stáhnu a znovu se podívám na konec ulice.

Už jede, no hurá. Slyším známý zvuk motoru a následně přede mnou zastaví černá motorka a můj přítel.

,,Ahoj. Dal sis na čas." zamračím se na něj.

,,Ahoj bronze. To víš, ráno jsou zácpy." pokrčí rameny. Sundá si svou helmu a zářivě se na mě usměje. Zajímalo by mě, kdy mu ty rovnátka sundaj.

Přejdu k němu a na pozdrav ho políbím. Odtáhnu se od něj a už mám na jazyku mou oblíbenou větu.

,,Já vím, mám nádherné oči." řekne za mě a podá mi modrou helmu.

,,Zas tak často to snad neříkám, ne?" zaprotestuju a nandám si helmu, kterou jsem si už přivlastnila.

,,Poslední dobou moc ne. Měla bys to napravit." usměje se na mě. Také si nandá helmu a nasedne na motorku. Sednu si za něj a obejmu ho kolem pasu. ,,Další zastávka, Emmi škola." řekne nahlas a nastartuje.

Vyjedeme na vozovku a čas se dal znovu do pohybu. Stromy, domy a lidé postupně mizeli a nahrazovali ho jiní. Tak bych já popsala jízdu na motorce.

,,Zkus se mě pustit." řekne náhle Felix.

,,Zbláznil jsi se! Ani náhodou!" víc stisknu můj stisk a přitáhnu se k němu. Pustit se ho? Nikdy!

,,Jen jsem to viděl v jednom filmu, neboj, jel bych pomalu." začne mě přemlouvat.

,,Ne! Nikdy!" zavřičím na něj.

,,Ale-"

,,Ne. Jedině, když budeš jezdit ukázkově a při další příležitosti se nebudeš vychloubal. Vážně za tebou nechci chodit do nemocnice." řeknu mu.

,,Dobře."

Miluju ho. Nechci tu začít s těmi pitomími řečmi, že spolu budeme navždy. Takový blábol. Ale byla bych opravdu ráda, kdyby nám to vydrželo dlouho. Vždyť jsem spolu skoro čtyři měsíce.

,,Vaše zastávka lady bronz." Felda zastaví před mojí školou. Ne nakraji, ne na rohu, ale přímo před vchod školy, aby nás každý viděl.

Pomůže mi slézt a sundat helmu. Už vidím, že mám vlasy na všechny strany, skvělé.

,,Mám tě vyzvednout i odpoledne?" zeptá se a opře se o svojí krásku. Už jí tak začal říkat. Motorka je kráska a já budu bronz. Tady jde vidět koho má radši.

,,Mohl, ale nešlo by to náhodou bez motorky? A navíc, já končím dřív naž ty." připomenu mu jeho rozvrh. Je pravda, že na gymplu mají delší přestávky a díky tomu končí později.

,,Tak přijdeš k mojí škola a já tě odvezu?" zkusí další možnost. Sundá si černou helmu a já se zase utápím v jeho očích.

,,A opravdu by to nešlo bez motorky?"

,,Ne, to bych jí musel nechat ve škole. To nepřipadá v úvahu. Tak i tak by to bylo jednoduší. Čekej u mé školy." přitáhne si mě za boky k sobě a políbí mě.

,,Až se jednou na té motorce rosekáš, tak ti jí zabavím." pošeptám mu do ucha.

,,A až ty překonáš svůj strach, tak spolu  my pojedeme na výlet." usměje se. Tím MY, myslí mě, jeho a motorku krásku.

,,S motorkou, co?" nadzvednu obočí.

,,A jak jinak?" usměje se a znovu mě políbí. Za pár minut odjel.

,,To jí rovnou můžeme adoptovat jako svoje dítě." ofrknu si sama pro sebe.

,,Problémy v ráji?" ozve se zamnou povědomí hlas. Vím komu patří.

,,Ne." otočím se na něj a zaměřím se na jeho hnědě čokoládové oči. Kudrlinky měl jako každý jiný den. I přes to, že ho nenávidím a poslala jsem ho do háje, je ve mě malá dušička, co se na chvíli zarazila a mé srdce začalo bít nepravidelně. Jak já toho čtvrťáka nenávidím.

,,Podle toho, co jsem slyšel ano." usměje se Filip.

,,Tak to slyšíš špatně." zavrčím na něj. ,,Měl by sis zajít k ušnímu."

,,Ale ano, náš Felix dostal to, po čem nejvíc toužil a tak zapomíná na naší malou a bezvýznamnou Emmu Carpenter." usměje se znovu.

,,Nezapomíná, nevím co to tady meleš."

,,Jen to co vidím." pokrčí rameny. ,,Stejně tě za chvíli pustí k vodě. Podle toho, co mi říkal dřív, tak má tu motorku na balení holek. To, že už jednu má mu asi nestačí."

Nevěřím mu.

Ale vždyť má pravdu, Felix se s ní všude vychloubá a tak.

Ale to jen proto, že je nová. Každý se chce chlubit novými věcmi.

,,Došla slova?" pobaveně se uchechtne Filip a pomalu začne odcházet. ,,Ty víš, že mám pravdu." ukončí naší debatu a nechá mě stát samotnou před školou.

Ne, nemá pravdu. Je to Filip Newner, jemu už nevěřím ani slovo. I kdyby tvrdil, že je pondělí a ono skutečně bylo, nevěřila bych mu.

Zaraženě se vydám ke skříňce, abych si vzala učebnice. Zabouchnu svou skříňku a s učebnicemi v ruce se vydám do naší třídy.

Sednu si vedle Eleanor, která si mě zatím nevšimla. Poslouchá nahlas přes sluchátka písničky a přitom si píše s Thomasem. No píše, posílají si srdíčka a El se u toho usmívá jak debil.

Učebnice na chemii si dám na lavici a zaraženě se dívám před sebe.

Proč mi zase zamotává Filip hlavu? Felix se možná s tou motorkou vychloubá, ale přeci by na ní nebalil holky. Jak dlouho to je, co se oni dva bavili, co?

,,Ahoj Emmo." všimne si mě konečně Eleanor a obejme mě.

,,Zrovna jsem si říkala, kdy přijdeš. Chtěla bych ti toho hodně říct. Zaprvé, včera jsem byla s Thomasem venku a víš kam mě vzal? Na London Eye! A nahoře mě políbil a řekl, že mě miluje. To bylo něco tak úžasného! Myslela jsem si, že se tam nahoře rozbrečím štěstíma a taky, že ano. A dneska po škole jdu k němu, tak mu půjdu naproti a už jsem ti říkala jak…"

Vůbec jsem jí nevnímala, byla jsem duchem jinde, někde uvnitř mích myšlenek. Co když, to co říkal Filip je pravda?

To je tak, když se na hodině Fyziky nudíte. Že BajCrash? 😂😂