Stalkerka ✔

/16./

,,Eleanor!" křiknu na mojí nejlepší kamarádku. El se na mě otráveně podívá, místo toho, aby se zas usmívala na displej svého mobilu. Nejspíš si psala s Thomasem, protože s nikým jiným se takto netváří.

,,Co je?!" řekne otráveně.

,,Musím na záchod." snažím se mluvit, co nejnutněji.

,,To nezvládneš jít sama?" usměje se na mě.

,,Můžu, ale připadala bych si trapně." vysvětlím jí a po očku se kouknu na malou taštičku v ruce. El to nejdřív nechápe, ale jakmile se podívá tam, kam se dívám já, tak to pochopí.

,,Doslala jsi to?" zeptá se pobaveně.

,,Jo. A teď pojď!" vezmu jí za ruku a táhnu jí ze třídy na záchody.

,,To zas bude den." řekne si sama pro sebe El.

,,Co tím myslíš?" zvědavě se na ní podívám. Otevřu dveře s nápisem dívky a vejdu do místnosti plné umyvadel.

,,Tím chci říct, že je to s tebou k nevydžení. Jsi jak aprílové počasí. Někdy prší, brečíš. Svítí, směješ se. Nebo je bouřka, a to nikoho nemůžeš vystát." vysvětlí mi to okamžitě. ,,Nemáš v plánu nic s Felixem?"

,,Jdeme ke mně domu." řeknu jí a zalezu si do jedné z kabinek.

,,Tak to abychom ho varovali. On by se s tebou asi nerad koukal na Beránka Timmyho." zasměje se. Asi si vzpomněla na to, co se stalo před měsícem. ,,A zpíval jeho znělku na celý dům."

,,Ha ha ha. Víš, co mi došlo?"

,,Co?" zajímala se.

,,Nejsem těhotná!" zaraduju se.

,,Alespoň jedna dobrá zpráva." neodpustí si poznámku El.

------------------

Vyjdeme z místnosti a já si hned všimnu jeho. Prochází chodbou jako král. Na všechny se usmívá, dokonce i na učitelku, kterou nemá nikdo rád. Tak to je Filip Newner. Zlatíčko školy, které dostane každou holku, i mě.

Rychle si zvykl, že mu nevěnuji pozornost, protože drží kolem ramen malou černovlasou dívku. Tuším, že se jmenuje Amanda.

Podívám se na El. Ta mu ale nevěnuje pozornost. Dívá se do mobilu a není zas tak těžké zjistit, že si píše s Thomasem. Znovu se podívám na Filipa a on na mě. Mám s ním nevyřízené účty.

Nečekám na souhlas mojí kamarádky a vydám se jeho směrem. Poznal, že mířím k němu, a tak se zastavil. Amandu popohnal pryč od sebe a zářivě se na mě usmál. Tak jednoduché to je? Usmát se, říci holce krásná slova a je vaše?

,,Emmo." usmál se na mě. Já si nechala svou kamennou masku a založila si ruce na prsou. ,,Odešla jsi na záchod, a pak se nevrátila." vyčetl mi.

,,Měla jsem důležitější věci na práci." ušklíbnu se. Musím za to někdy Maxovi poděkovat.

,,Jen doufám, že to neznamená být někde s tím tvým arogantním debile." odfknul si.

,,Takhle o něm nemluv!" štěknu na něj a ukážu na něj ukazováčkem.

,,A proč ne? Stejně tu neni, tak co." zasměje se a opře se o zeď. Možná za to mohou mé dny, nebo to, že mě opravdu naštval.

*PLESK*

Ozve se nahlas celou chodbou. Promnu si tepající ruku a Filip dělá to samé s jeho tváří. Dala jsem mu facku. Já mu dala facku! Viděl jste to někdo?

Podívám se kolem sebe. Aha, tak trochu to viděli všichni. Amanda se na mě dívám s hrůzou v očích. Zas tak moc jsem neudělala, ne? Eleanor se na mě usmívá, ale i přesto se snažila zamaskovat otavřenou pusu od údivu.

,,Ta sedla." řekne někdo za mnou. Otočím se a uvidím Sandru. Jeho ex, jak se na mě usmívá. Vzpomínám si jak jí dala ona jemu, před půl rokem. Mluvilo se o tom ještě celý týden. ,,Vítej v klubu Dala jsem facku Filipovi Newnerovi." zasměje se a jde si zase svou cestou.

,,Za co?" zeptá se mě Filip. Mne si svou rudou tvář a tváří se ublíženě. Tady vidíte, jací jsou kluci "hrdinové"!

,,Řekl jsi Felixovi, že je debil. Zamotal jsi mi hlavu a snažil ses mě dostat, políbil jsi mě... těch věcí je víc. Jsi takovej děvkař, až to není možný. Vždyť tu jsi zase s jinou." ukážu na Amandu. ,,Ještě štěstí, že jsi tu poslední rok." kdybych uměla plivat, tak mu plivnu do obličeje.

Otočím se a mířím s dobrým pocitem do třídy. Záležitost Filip Newner, hotova.

------------------

,,Cože?!" křikne Felix, když mu vyprávím, jak jsem dala Filipovi facku.

,,Říkám ti to už naposledy. Dala jsem mu facku." řeknu, za tu dobu, co jsme spolu, už po třetí.

,,Vážně?" usměje se.

,,Ano."

,,A proč vlastně? zeptá se.

,,Nazval tě debilem-"

,,To jsi mu nemusela hned vlepit, ne?" skočí mi do toho.

,,-ale ano musela. A ještě to bylo za tu pusu." řeknu mu.

,,Cože? On ti dal pusu? A to jsi mi chtěla říct kdy?!" zarazí mě.

,,Vlastně mě políbil, ale jak vidíš, tak jsem se o to postarala, to ty bys mu rovnou i nakopal zadek a zlomil kosti-"

,,Mile rád" skočí mi do toho.

,,-a  tohle bylo mnohem lepší řešení. Navíc mě pochválila Sandra, sice ona mu dala větší, ale co. Taky se to počítá." usměju se.

,,Pořád jsi mi ale neřekla... proč jsi mi neřekla, že tě políbil?" zněl naštvaně.

,,Byl opilý a ty vlastně taky, kdybych ti to řekla, stejně bys s tím nic neudělal." vysvětlím mu.

,,Ale já myslím potom, byl jsem celou dobu s tebou, proč jsi mi to neřekla?" zeptá se.

,,J-já nevím." řeknu mu a začnu brečet. Ne, teď ne. Blbý hormony!

,,Ne Myško, nebreč. Nevím, co mám dělat, když holka brečí." začne hned šílat Felix. ,,Eleanor." zavolá na El, která byla kousek za námi s Thomasem.

,,Coje?"

,,Pomož mi s ní."

-----------------

,,V jejím domě se snad vyznáš." řekne El, když stojíme v předsíni mého domu. Felix jen kývne a vyzuje si boty. ,,Dobře, puste si Harryho Pottera. Nejlépe první díl. U toho se bude rozplývat nad tím jak jsou ti herci malí a jak vyrostli. V mrazáku je zmrzlina a ať tě ani nenapadne tam dát Titanic! Jo a nejlépe aby neposlouchala One Direction, to by brečela ještě víc." zasměje se El. ,,To je snad vše. Užijte si to." zabouchne dveře.

,,To je to takové vždycky?" zasměje se Felix.

,,Ne." řeknu pobaveně. ,,El jen přehání. Neříkej, že by sis ale nedat zmrzlinu." vezmu ho za ruku a táhnu do kuchyně. ,,A pro příště. Stačí holku obejmout." poradím mu.

Vyndám z mrazáku zmrzlinu a z kredence dvě lžíce. Jednu mu podám a druhou si nechám já. Otevřu zmrzlinu a nabídnu mu jí.

,,A teď na Harryho Pottera a malýho Toma Feltona." usměju se a s kyblíkem zmrzliny jdeme do obývacího pokoje. Udělám si pohodlí na jeho hrudi a zmrzlinu si dám do klína.

,,Můžu se tě na něco zeptat?"

,,Můžeš." kývnu na souhlas.

,,Jak řekneš holce, která není tlustá, že není tlustá?" zeptá se mě.

,,No..."