Sedím u počítače a dívám se do zářící obrazovky. Dívám se do ní upřeně aniž bych mrkla. A to jen proto že přemýšlím. Nad ne moc důležitou, ale přes to těžkou otázkou. Stačí jedno slovo a mám to, ale já se jen s jedním slovem nemůžu smířit. Mám tam dát i znaky nebo číslice?
Celou tu dobu přemýšlím jen nad jedním, a to...
Jaké si udělám heslo na nový profil na facebooku. Ano, celou tu dobu přemýšlím jen nad tím. Mám tam tedy dát i číslice, hvězdičku, lomítko nebo jen jednoduché slovo?
Jméno Felix jako heslo jsem hned vyloučila, to by uhodl každý. Heslo 1 2 3 4 je moc primitivní a navíc krátké.
A kdybych zvolila heslo třeba Lxj15izh jak si to nikdy v životě nezapamatuji. Nechám to na jednoduchém hesle shawnmendes. To snad nespletu.
To byl jednoduchý krok, teď jak se budu jmenovat?
Emma Carpenter
Emma Em Carpenter
Em Carpenter
Emma Em
Carpenter Emma
Em Emma Carpenter
Řeší to vůbec někdo? Zvolím první jednoduchou možnost.
Tak hotovo, mám nový účet, první co udělám, bude to že si přidám Eleanor. Pak hned Felixe.
Zvednu se znuděně od stolu a dojdu si pro něco k pití do kuchyně. Otevřu naší ledničku a hledím do ní. Co bych si tak mohla dát? Mléko, Pepsi, Coca-cola, víno nebo minerální vodu? Vezmu to vyřazovací metodou.
Mléko ne, pepsi ne, coca-cola ne, víno je pro mámu. Takže vyhrála minerální voda. Vyndám si jí z ledničky a obsah si naliju do skleničky s princeznami a k tomu si dám brčko.
Sednu si na kuchyňskou linku a piju vodu z brčka. Občas udělám i nějaké ty bublinky.
,,Emmo, chovej se na to kolik ti je let." řekne mi mamka, když kolem mě projde do obývacího pokoje.
,,Ano mami." řeknu jí s úsměvem a dál dělám svou činnost.
,,Copak ty nemáš dneska co dělat, že jsi zalezlá doma?" zeptá se mě zvědavě. Z toho jde poznat že mě doma nechce. Máš smůlu mami, dneska se nikam nechystám.
,,Ne, byla jsem do čtyř ve škole, jsem ráda že jsem konečně doma." usměju se na ní a slezu z kuchyňské linky. Skleničku dám na své místo, a pak vyběhnu zpět schody do svého pokoje.
Zítra píšeme z angličtiny, to umím. Pak z Biologie, to je lehké. Dobře, mám volný den, a tak si vezmu svou novou knížku Fantastická zvířata a kde je najít od J. K. Rowlingové.
Znovu seběhnu dolu, ale tentokrát odbočím doprava a sejdu další dva schody. Otevřu skleněné dveře a naskytne se mi pohled na naší zahradu. Menší bazén, jinak všude máminy květiny, jako třeba růže, hortenzie, zlatý déšť a pivoňky. Pamatuji si že jako malá jsem se k nim nemohla ani přiblížit, aby se jim nic nestalo.
Lehnu si na lehátko, proti slunci, aby mi nesvítilo do očí a začetla se. Čte se to rychle, kdybych měla čas, tak jí mám i přečtenou za jeden den. Je to vlastně scénář, takže si můžu pustit francouzský film a knížku budu mít jako titulky.
,,Hej, Carpenter." křikne na mě někdo z vedlejší zahrady. Prosím ať to není ten arogantní blbec.
,,Nejsem hej ani počkej." odseknu mu a znovu se věnuji své knize.
,,Mlok: NEPANIKAŘTE! Tina: A CO MÁM DĚLAT JINÉHO?!. MLOK přikáže střemhlavému zlu zvláštním mlaskavým zvukem, aby ještě jednou obkroužilo nádrž. MLOK: Skočit..."...
,,To ne, jsi Emma, ale jinak by jsi mi nevěnovala pozornost." skočí mi do čtení Max.
Nebudu mu na to odpovídat a dál si čtu, abych zjistila jestli Tina skočí nebo ne.
,,Píšeme zítra z něčeho?" zeptá se mě a opře se o malý plot, co rozděluji naší a paní Abbotové zahradu.
Dál mu neodpovídám a snažím se soustředit na písmenka napsaná na papíře.
,,Ne, a už se mě prosím na nic neptej." řeknu mu naštvaně a snažím se věnovat knize.
,,Nechceš vyvenčit psy?" zeptá se mě.
,,Jsou to psi tvojí babičky, ne mojí. Takže já už se o to nemusím zajímat." usměju se na něj. On mi to nečekaně oplatí svým úšklebkem. To by k němu sedělo, tváří se jako by poslouchat metal, ale ve skutečnosti poslouchá to co hrají na BBC. Neboli, to co poslouchám já.
,,Ale já nemám čas." řekne mi.
,,Máš čas." nesouhlasím s ním.
,,Ne, nemám." zopakuje to.
,,Máš, jinak by ses tady s semnou nebavil." zářivě se na něj usměju. Jsem výtěz.
,,Hele, oni ti už sundali rovnátka." zasměje se mi.
,,No a?" zeptám se ho.
,,Základ konverzace je to že ti ten druhý odpovídá, ty mi odpovídáš, takže se s semnou chceš bavit." řekne jako by byl pan chytrý. Což není.
,,Nechci se s tebou bavit, to ty pořád začínáš." řeknu mu naštvaně.
,,Zase mi odpovídáš." ušklíbne se na mě.
,,Ale, ughh." vydám naštavně zvuk a opřu se víc do lehátka. Nesnáším ho, nesnáším.
,,Víš že kdyby tady nebyl ten plot, a že on tady je. Tak k tobě dojdu a bez tvého odporu, bych tě políbil." začne mluvit tím stylem, za který bych mu nejraději vrazila facku.
Neodpovídej mu Emmo, snaží se tě vyprovokovat. Je to jen zpráva z messengeru, taky se dá ignorovat. Nedívej se na něho, o to on stojí, aby ses na něj podívala.
,,Žádné námitky nemáš, takže mě chceš taky políbit." výtězně se usměje. Vykulím oči do knihy. To snad nemyslí vážně.
,,Ten plot je naštěstí malý, takže se dá lehce přeskočit. Řekni mi, nebude lehčí když mi otevřeš hlavní branku?'' zeptá se mě. Ucítím jeho pohled na sobě. Budu ho dál ignorovat, dokud to nepřežene.
,,Přelézali jsme to jako malý dost často, takže nemá cenu říkat že to bude námaha. Pamatuješ si jak jsem si tu jednou odřel koleno? Štípalo to jako blázen." začne si vyprávět ty své historky.
,,Není tady nějaká tajná past? Abych do ní omylem nešlápl?" zeptá se mě. Konečně se na něj podívám. Sedí na plotě a dívá se pod sebe na růže.
,,Dotkneš se jen jednoho lístku a máma tě zabije." řeknu mu výhružně. Na růže je máma až moc háklivá. Proto je kolem nich i ochranný plůtek.
,,To mi snad odpustí." řekne si. Moc si věří. Podívám se do okna kuchyně. Stojí u něj mamka a propaluje Maxe pohledem. Otevře to okno a naštvaně na něj začne křičet: ,,Maxi Abbote! Okamžitě slez z toho plotu a ať tě ani nenapadne se dotknout mích růží!"
,,Ano, paní Carpenter." řekne vyděšeně a skočí k sobě do zahrady, jako vyděšená ovečka.
,,Já ti to říkala." řeknu mu se smíchem. Nikdy se nepřibližujte k máminým růžím, pokud je vám život milý.
,,Já s tebou neskončil Emmo!" začne na mě naštvaně Max křičet.
,,Ale já s tebou ano, a to už dávno." usměju se a dál si spokojeně čtu Fantastická zvířata a kde je najít.
ČTEŠ
Stalkerka ✔
Teen Fiction,,Ne, nejsem stalkerka!" ,,Ale jsi." odpoví mi moje kamarádka Eleanor. ,,Jsi do něj až takový blázen, že víš, kdy mu končí kroužek, kdy chodí domu a nebo, co je jeho oblíbené jídlo." ,,Ale to je normální, že jeho holka ví, co má rád a kde je." řeknu...