/17./

2.5K 184 10
                                    

Felix Doctor: Emmo?

Vy: Ano Felixi?

Felix Doctor: Podíváš se na nový příspěvak na Přiznání kluků?

Vy: Jj, počkej.

Odejdu z našeho chatu a kliknu na ikonku Facebook. Vyhledám si Přiznání kluků. Dívám se do displeje a hledám to, co mi Felda poradil.

,,Jak říct holce, která není tlustá, že není tlustá. Aniž by se neurazila a nemyslela si pravý opak?" přečtu nahlas příspěvek.

,,Cože?" zeptá se Eleanor, která vedle mě sedí.

,,Nic, jen nejspíš Felix napsal jedno přiznání na Facebook. Zrovna na tohle se mě nedávno ptal." vysvětlím jí a vrátím se k našemu chatu.

Vy: Ty jsi to tam vážně napsal?

Felix Doctor: Protože ty jsi mi neodpověděla zlato

Vy: Proč zrovna zlato?

Felix Doctor: Dobře, budeš Myška, Emma a bronz.

Vy: Bronz?!

Felix Doctor: Zlato jsi být nechtěla

Vy: Ale...

-----------------------

,,Dneska máme o volnou hodinu sraz s Felixem v pizzerii." řeknu směrem k Eleanor. ,,Takže budeš muset jít s někým jiným, pokud nám nechceš dělat křena." zasměju se.

,,Pořád zapomínáš, že mám Thomase. A že chodí do stejné třídy jako Felix a tudíš budu s ním." povzdychne si El.

,,Je těžké si na to zvyknout. Jak se vůbec bavíte? Co já vím, tak vaše jediná konverzace je jen přes mobil." úkazů do mobilu, kde jí svítí zrovna jejich chat.

,,Není to zas tak těžké. Pořád máme plno témat... jo a dost mi chybí ta doba, kdy jsme někoho sledovali. Jak jsme si vždycky sedly za náš oblíbený keř u gymplu. To bylo super." ukáže na mě mobilem.

,,A?"

,,Můžeme si to někdy zopakovat." ušklíbne se.

,,Už s nima chodíme, to ti nestačí?" nadzvednu obočí.

,,Když mě to chybí. Stará babička a její vnuk, jak sledují Felixe v pizzerii s nějakou holku. Už ani nevím jak se jmenovala. Ty chůvičky byly dobrej nápad." začne si vzpomínat.

,,Mně to ani nechybí." příznám se.

,,Ne? Tak to si to budem muset zopakovat co nejdříve. Takže kdy máš čas?" nadzvedne jedno obočí a vítězně se na mě podívá. Ten pohled bych taky chtěla umět.

-----------------------

,,Že já ti na to vůbec kývla." zavrčím na ní. Sedíme u našeho oblíbeného keře u gymplu. Vím moc dobře, že na Gymnáziu končí později, díky delším přestávkám.

,,Náhodou je to skvělý pocit. Být zase ve formě." usměje se El.

,,Nejsme tajné agentky v důchodu." řeknu jí. ,,Tak jak můžeme být ZASE ve formě?" zeptám se.

Stalkerka ✔ Kde žijí příběhy. Začni objevovat