Elysejský klíč

6. Špinavý

Severus skončil na tvrdém dláždění, srážka se zemí mu skoro vyrazila dech. Ignoroval bolest, na nohy, hůlka. Potter. 

Kluk byl o metr dál, přistál na trávníku, očividně to za štěstí nepovažoval. Strnulý děsem ani nedýchal. Renascor, Severus obnovil kouzlo, násilím ukončené předchozím zásahem magií, očima prohledával okolí, poklekl k Potterovi, volnou rukou ho objal kolem pasu, přitáhl k sobě. Potter vyjekl. 

„Pšt," sykl mu Severus do vlasů, chvatně zakryl ústa dlaní. 

„Pane! Panepanepane..." 

Iskariot ho zběsile bombardoval světlicemi hrůzy. 

„Zavřete nitrobránu, hned." 

Klečel s Potterem v trávě a rozhlížel se. Evidentně byli v parku. Město. Mudlovské město, jeho okrajová část. Nepoznával ho, ale to teď bylo jedno. Důležité bylo, že tu byli sami. 

Potter poslechl. Ukončil spojení mezi nimi, Severus si dopřál chvatný nitroklid, stále se rozhlížel. Bytostně vnímal šokem rozšířené zelené panenky, jak na něm visí. 

„Je to dobré, Harry," zašeptal mu. „Zatím jsme v bezpečí." 

Chlapec se ho křečovitě držel, zatínal mu prsty do ruky. Zakýval hlavou, že rozumí. Mluvit ještě nemohl. 

„Pojď," Severus se zvedl. Vytáhl Pottera s sebou, nechal si ho přitisknutého k tělu. Decipio, Conturbare, vrhal matoucí kouzla všemi směry, mazal jejich magickou stopu. „Musíme pryč. Nepoužívej magii, pokud to nebude nezbytně nutné." 

Další přitakání, Potter trhaně dýchal, zpracovával duševní otřes. Přiměl svaly k pohybu, poslušně klusal po Severusově boku. 

„Brumbál," vymáčkl ze sebe. 

Severus jen krátce zavrtěl hlavou. 

Chvátali tak rychle, jak se jen odvážil, aby k sobě nepřitáhli pozornost. Proklatě, mudlové.

„Hábit dolů," zavelel tlumeně a sám se hbitě zbavil svého. „Nech ho tady." 

Zahodili je na zem, jen v košili a kalhotách už nepůsobili nepatřičně, Severus znovu chytil Pottera kolem ramen, přitáhl k sobě, pobídl k chůzi. 

Minuli mileneckou dvojici. Nevšímali si jich. Severus měl druhou paži svěšenou, v prstech svíral hůlku, ukrytou v záhybu volných nohavic. Potter se k němu tiskl, pravou ruku mezi nimi volně u pasu, levou v pěsti svíral Severusovu košili; i přes paniku na něm nevisel a nebránil mu v pohybu, chytré štěně. 

„Jdeme. Tudy." 

Severus se chtěl dostat ven z parku do obytné části města. Cestou tu a tam vrhal stínovou magií matoucí kouzla. 

„Co se stalo?" hlesl Potter přiškrceně. Získal opět kontrolu sám nad sebou a snažil se zorientovat, to bylo dobré. 

„Bylo tam něco jako síť. Rozhozená v přemisťovacím meziprostoru, plná pastí, nastavených zřejmě na váš genemagický kód. Jinak by na ně jistě někdo přišel." 

„Nikdy jsem nic takového neslyšel," drkotal Potter zuby. 

„Ani já," ucedil Severus. 

Temný pán se poslední dva měsíce činil. 

„Ale když nás chytila, proč tady nejsou... oni?" 

„Nechytila nás. Domnívám se, že ředitel ji rozpoznal dřív, než se zavřela, a změnil naši dráhu."