Elysejský klíč

8. Podvádíš

Oslava v nebelvírské věži byla bujará. Tajně pronesený máslový ležák vyšel na každého; z vyšších ročníků, pochopitelně. Čokoládové žabky a Bertíkovy fazolky byly skutečně pro všechny.

Harry si připadal jako v sedmém nebi, až se mu z toho halasu a věčných otázek točila hlava. Nakonec byl rád, když nadšení polevilo a mohl se stáhnout do rohu. Pogratuloval Ronovi k prefektskému odznaku, koho by to v prvním ročníku napadlo? Přítel se zatvářil rozpačitě.

„No, víš, měl by být tvůj..."

„Kdepak," zasmál se Harry, „vlastních problémů mám nad hlavu, byl bych mizerný prefekt. Takhle je to skvělý... teda za podmínky, že mi budeš nadržovat, jasný? Večerku jsme nedodržovali nikdy, teď s tím začínat nehodlám."

„Neboj," mrknul Ron, „protáhnu ti ji o deset minut. Že jsi to ty."

„No super. Tak povídejte. Co všechno jsem zaspal?"

„Tady se dějí věci, člověče," oznámil Ron.

„To vidím," uculil se Harry významně, Ron se s Hermionou opět držel za ruce. Pod Harryho pohledem pihovatý kluk zrůžověl a provinilou ruku stáhl.

„Ronalde Weasley," pronesla Hermiona temně. Zarputile Ronovu dlaň uchopila, stiskla tak pevně, že to zabolelo i Harryho. Ron statečně udržel tvář.

„Promiň," utrousil, „já myslel... To jenom kvůli Harrymu, víš?"

„Jsem v pohodě," bránil se Harry, „vlastně ne, jsem nadšený. Z vás dvou. Vážně. Sluší vám to spolu."

Hermiona potěšeně roztála, Ron zrůžověl o stupínek víc.

„Tak, jaké další novinky pro mě máte?"

„Neville je po uši zamilovaný," vyhrknul Ron, zřejmě to byla současná kolejní událost číslo jedna, „fakticky, Harry, chodí jak tělo bez duše, tráví hodiny ve skleníku a povídá si s kytkama. Tady Miona se mu snaží pomoct."

„Osobně s tím sice nesouhlasím," pronesla Hermiona vážně, „emocionální stavy by se kouzly řešit neměly, ale Ron má pravdu. Ubohý Neville je na tom zle."

Harry poletoval pohledem z jednoho na druhého.

„Jsem totálně mimo. O koho jde?"

„Roger Davis."

„Havraspárský střelec? No páni, Neville míří vysoko," utrousil soucitně, Davis byl eso ve své koleji, fanoušků měl na každém prstu deset. Harry si dokázal představit, jak si nesmělý Neville musí připadat beznadějně. „Asi to nevypadá dobře, co?"

„Ani mu to neřekl! Teda zatím."

„A to je přesně to, k čemu ho nutím," pronesla Hermiona. „Trápit se dřív, než k tomu má skutečně důvod, mi přijde absurdní."

„Jistě," kýval Harry horlivě a taktně zamlčel minulý ročník, který kvůli Ronovi strávila v slzách. „Takže, jaké kouzlo jsi mu doporučila? Protože mě vůbec žádné nenapadá, myslel jsem, že na potíže s láskou existují jen lektvary..."

„Ale no tak, Harry!" ohradila se Hermiona pobouřeně. „Řešit emocionální nesoulad magickou cestou je velice nezdravé. Jen mu chci dodat odvahu. Nějaké malé, nevinné kouzlo na odstranění strachu. Váhám mezi Fidentia, Nonpavor a Animasus."

„Škoda, že ses o nich nezmínila v druhém ročníku," utrousil Ron, „na procházku Zapovězeným lesem by byly ideální."

„Ty, Hermiono," předklonil se Harry s nevinným výrazem, „ty ale ve skutečnosti nečekáš, že my ti s Ronem poradíme, že ne?"