Elysejský klíč

33. Princův příběh- V pasti

Harry se zavrtěl. Spánek se v těle zvolna rozpouštěl, vědomí vyplouvalo na povrch. Harry otevřel oči.

Pokoj voněl hořícím dřevem, plameny v krbu vesele plápolaly. Bylo tam teplo a příjemno a Harrymu bylo dobře. Třebaže byl v posteli sám.

Potichoučku se přetočil na bok, podložil hlavu ohnutou paží.

Severus ve svém dlouhém černém županu stál u okna, v dlaních kouřící šálek čaje. Venku sněžilo. Díval se na tu bílou záplavu, v tanečních vírech se zvolna snášela k zemi. A něco v jeho výrazném profilu Harryho zarazilo. Přimhouřil oči, zamyšleně ho studoval.

Už ani netušil, jak dlouho v domku byli. Čas přestal existovat. I svět mimo jejich malý ostrov; bylo jen tady a teď. Bezpečné tady, nádherné teď.

Harryho tělem se slastně rozlézala svalová únava, milovali se chvíli před tím, než usnul. A za chvíli se budou milovat znovu.

Zakletí ve své vlastní dimenzi, byl Věk doteků a něžností. Věk němých okamžiků, kdy v náručí jeden druhého se nehybně vnímali. Je dobré mlčet s někým, koho milujete. Nemuset říct ani slůvko a stejně vědět, že ten druhý ví. Takové ticho je nějak vznešené.

Jindy si zase povídali. O všem, o ničem. Jen pro krásu slov, pro naslouchání hlasu toho druhého. Pro tu absolutní svobodu smět vyslovit cokoliv.

Nebo vařili nějaký z lektvarů, jen tak pro radost. Harry miloval vaření; protože Severus v takových okamžicích byl plný života a energie, vzrušeně vyprávěl o vlastnostech ingrediencí, jak se mění sloučením a různým zpracováním. Samozřejmě, že většinu z toho Harry okamžitě zapomněl. Ale strašně rád Severuse sledoval.

Jindy Severus četl. Harry, oči blaženě přivřené, naslouchal sametové hebkosti jeho hlasu.

Ale většinu času jednoduše proseděli v lenošce u krbu. Věřte mi, tohle je ten největší zázrak života. Ležet v objetí toho druhého, vdechovat vůni jeho kůže, teplo sálající z jeho těla. Skálopevnou něhu paží, které vás ovíjí. A mít oči zavřené.

Protože víte, že stačí nepatrné pohnutí řas a vy uvidíte jeho tvář. Že stačí otevřít ústa a promluvit, abyste slyšeli jeho hlas. Nebo se jen malinko pohnout, aby vás jeho dlaně pohladily. Natáhnout se, docela maličko, a budete ho moci políbit. Zaklonit hlavu, abyste se mohli utopit v záři jeho pohledu.

Tohle všechno můžete.

Je to jistota, že on je tam pro vás a vy pro něj.

Dokonalé souznění vesmíru v jeho vševědoucí existenci. Vše dává perfektní smysl.

A milování? Oh, ano. To bylo nádherné. Pomalé, zasněné, kolébání na vřelých vlnách rozkoše, dokud vás nezalily celého a vy se v jeho dlaních rozpustili. Nebo vášnivě žhavé a prudké touhou, spalující do konečků prstů, v milostné sebedestrukci trhaní na kousíčky, abyste se pak v milující náruči nechali pospojovat zpět jemnými polibky. Časem přestanete zkoumat, který kousek patří vám a který tomu druhému; a tak splýváte, v konečném pochopení podstaty lásky. Ty a já jsou prostě součásti jednoho celku.

A být celý, to je dobrá věc.

Harry ležel, díval se na něj. Zkoumal ho. Všechno se zdálo stejné – a přece něco bylo jinak. Co? Havraní vlasy rámovaly bledou tvář, úzké rty byly stroze rovné, ostré rýhy protínaly rysy, černé oči propastně hluboké. Potom se Severus odvrátil od sněžného tance za oknem, stočil pohled k Harrymu a Harry to zčistajasna pochopil.

Severus byl šťastný.

--------------------

Severus odložil šálek na parapet, došel k lůžku. Posadil se na pelest. Harry se nadzvedl, vklouzl dlaní pod látku Severusova županu, shrnul ho ke straně. A na jeho obnažené stehno se položil, přivinul tváří k nahé kůži.