Elysejský klíč

28. Poprvé 2.část

Harry stál v sálu vědomí po kotníky ve rtuti, na hladině se pohupovaly blankytné hořepníčky, mír a klid, rovnováha. Snapeovo imaginární tělo s jeho důvěryhodnou pevností přitisknuté k zádům, Harry položil své ruce na objímající paže. Opřel hlavu o rameno za sebou, spánkem se dotýkal jeho hrdla.

„Nezapomněl jsem doufám zmínit, jak moc toho idiota nesnáším?" prohodil Snape. „A jak se těším, až si na jeho hrobě zatančím?"

Harry po něm mrknul. „Nevěděl jsem, že tancujete..."

„Oh, na Blackově hrobě hodlám tančit až do rána," protáhl Snape zaníceně, „a neskutečně by mne iritovalo, kdybych přitom byl nucen zakopávat o vaše zhroucené tělo."

Harry se usmál, rty se mu roztáhly do širokého úsměvu. Láska se dá vyjádřit tolika způsoby... Uvelebil se v tom blaženém náručí, v reálném světě pohlédl skrz skla brýlí na kmotra.

„Mýlíš se," řekl prostě. „Nic o něm nevíš."

Sirius měl vyděšený výraz, ten zvolna roztával. Těžce polkl.

„Harry," zachrčel.

„Omlouvám se ti," řekl Harry, rozhlédl se po ostatních. Ustrašeně se tiskli ke zdi. „Všem se omlouvám." Vrátil se pohledem k Siriusovi. „Ale rozzlobil jsi mě. Už o něm přede mnou takhle nemluv."

„Harry," zachrčel Sirius znovu. „Mám o tebe strach."

„Já přece vím," přikývl Harry. „A vím, že mě máš rád. Já tebe taky. Prosím, přestaň nás rozdělovat. Chybíš mi. Siriusi... Vždyť i ty jsi dostal druhou šanci, tak nepokračuj ve starých chybách, začni žít, měj rodinu, buď šťastný...!"

„Ty jsi moje rodina," zachraptěl Sirius. „A on mi tě bere."

„Ne," řekl Harry tiše. „To ty."

„Lže ti!"

„To si nemyslím," namítl Harry klidně.

„Harry, on se snaží si tě připoutat, copak to nepoznáš? A teď, když slyšel, že ho miluješ, bude tě svádět; jsi moc mladý, aby ses tomu dokázal ubránit!"

„Sakra..." hlesl Harry. „Jestli mu tenhle nápad vnukneš, budu ti strašně vděčnej, Siriusi!"

V imaginárním Snapeovi za ním to zabublalo, Sirius před ním prudce rozpažil.

„Myslím to vážně!"

„To já taky. Smrtelně. Fakt."

„Tohle je ztracený," zavrčel Sirius vztekle. Vyrazil ke krbu, vhodil letax, rozzuřeně vběhl do plamenů.

Harry stočil pohled k Remusovi. Ten ho bedlivě sledoval, zjizvenou tvář zamyšlenou.

„Chtěl jsi ho jen vytočit nebo to myslíš upřímně?"

„Miluju ho, Remusi."

Vlkodlak ho ještě okamžik studoval. Pomalu kývl.

„Dobře." Potřásl hlavou. „Tedy, když si představím, že bys uspěl..." Obličej se mu roztáhl do děsivého šklebu. „Zamilovaný do Jamesova syna! Do takovýho průšvihu by ho nedostal ani Sirius!" Remus se rozchechtal jako šílenec, napřáhl k Harrymu zatnuté pěsti. „Držím palce!" Zmizel v letaxovém dýmu. Harry se užasle rozesmál.

„Někteří jedinci jednoduše nedospějí nikdy," utrousil Snape suše.

Harry se podíval po Nebelvírech.