Elysejský klíč

37. Bradavický kat 2.část

„Tak jo, lidi," ozval se Harry, opatrně se vzepřel o lokty, Severus ho hbitě vypodložil polštáři, „jsem zpátky. A v pohodě."

Přelétl společnost pohledem; a chvatně se vrátil k vlastním dlaním, složeným v klíně. V místnosti nebyla suchá tvář. Remus, Sirius a Tonksová plakali zcela nepokrytě, McGonagallová s Dracem bojovali; zrazoval je lesk v očích. Pastorek – sakra, on taky?!

Jen Brumbál stál odvrácený, jeho výraz Harry neviděl.

Severus? Severus vypadal... prostě děsně.

„Vážně, lidi," usmál se Harry rozpačitě, i hlas mu už zněl normálně. „Jsem úplně v pořádku. Povedlo se to. Takže teď vyzkoušíme Trillium."

„Jsi unavený. Necháme to na zítra," zasáhl Severus.

„Jsem v pořádku," zopakoval Harry zatvrzele. „A chci to vědět. Hned."

„Obávám se," promluvil Brumbál, „že to není možné."

Otočil se k Harrymu; v jeho rysech bylo cosi, co tam Harry nikdy neviděl. Pokora. Odevzdání. Akceptování. A nekonečný, nekonečný žal...

„Nitrobrána mezi mnou a Severusem již neexistuje," dodal starý muž mírně.

„Cože?" hlesl Harry zmateně. „Jak to? Proč? Co se stalo?"

Poletoval zrakem mezi těmi dvěma; Severus zarytě hleděl na Harryho dlaně.

Albus Brumbál se usmál.

„Zabil jsem tě," řekl prostě. „Přeji dobrou noc vám všem."

Zavlátí barevného hábitu, Brumbál opustil místnost ráznými kroky; prchal.

Vůdci a kati smí plakat jen o samotě.

--------------------

Harry shodil nohy na zem, pokusil se vstát. Zřítil se zpět hned vzápětí.

„Smím tě odnést?" zeptal se Severus.

Harry s rezignovaným povzdechem přitakal. No dobrá, tak možná neodejde po svých... Ale nechtěl tu přespat. Chtěl jít domů, chtěl políbit Lily. A chtěl se celý, celičký schovat v Severusově náručí.

Severus ho zvedl, jednoznačnost pohybů prozrazovala zkušenost; pochopili ostatní, kolikrát už tuhle něžnou pozornost Harrymu věnoval? ...Někteří jistě.

Severus s ním vykročil ke dveřím.

„Děkuji vám všem za asistenci," oznámil rezervovaně, na prahu se ohlédl. Stínovou magií seslal maličké ohnivé kouzlo, svitek s Harryho testamentem se v mžiku změnil na hromádku popela.

„To již není zapotřebí," řekl Severus. A s Harrym v náručí odešel.

Krbem se přemístili domů do Bradavic. S pomocí několika dalších podpůrných lektvarů a Severusovy asistence se jim podařilo Lily obelhat a svést Harryho únavu na náročný trénink kouzelnického souboje.

„Myslela jsem, že aspoň ty budeš mít trochu rozumu," zamračila se na Severuse. Lítostivě pohladila Harryho pobledlé tváře. „On si snad myslí, že jsi nezničitelný," zamumlala nahněvaně. „A ty bys už taky mohl být dost starý na to, abys věděl, kdy máš říct dost!"

„Promiň," zazubil se Harry. „Trochu jsme se do toho zabrali. Už se to nestane."

„Jen aby," pohrozila jim oběma. „Jdu za Uršulou. A ty to koukej nějak odčinit!" věnovala Severusovi zachmuřený pohled; a vesele odhopkala, zdmi prošla už neviditelná.