Elysejský klíč

23. Požehnaný

Probudilo ho tichoulinké otevření dveří. Nechal oči zavřené. Našlapování, mělký dech, matrace se zhoupla; vzápětí dostal mlaskavou pusu na každou tvář.

„Dobré ráno!" vykřikli dvojhlasně.

Severus zvolna zvedl víčka. Z těsné blízkosti na něj hleděly dva páry dychtivých, rozzářených zelených zorniček. Se zatajeným dechem.

Severus přimhouřil oči do nepatrných štěrbinek.

„Vzbudila jsi pana Pottera dříve než mne," obvinil Lily chmurně, stočil pohled k Potterovi, zamračil se ještě víc, „a vy jste vstal dobrovolně."

Výbuch smíchu. Lily sebou plácla na lůžko, stulila se mu k boku, ohnula loket a podepřela si hlavu; Potter, ještě v pyžamu, bez brýlí a rozcuchaný, se zhoupl dozadu, posadil se, objal kolena. Zubili se oba od ucha k uchu.

„Kdo to vymyslel?"

Vzduchem se mihly dva ukazováčky, Potter mířil na Lily, ona na něj.

„Přesně to jsem si myslel."

Zvonkové zahihňání, Potterův příjemný, chlapecký smích.

„Dobré ráno, ty farizejská licoměrnice," přitáhl si Severus malou hlavu, políbil ji do hebkých rezavých vlásků, „a dobré ráno i vám, impietní solipsisto."

Potter se vyjevil, rozesmál. „Vůbec nevím, která bije."

„To bude něco jako ty můj oblíbený Nebelvíre," zacvrlikala Lily.

„Jasně, to jsem tipoval."

„Hybaj z mé postele, neplechy, oba, ať už vás tu nevidím, kdo tu zůstane, bude strouhat puchohlávku hnilobnou až do večera..."

Utíkali o překot, Potter zakopl jen dvakrát, hurónský smích a bouchnutí dveří, Severus osaměl. Potřásl hlavou, pousmál se. Potom se přiměl vstát z lůžka i on, protáhl se, chvíli postál u okna; už dlouho se necítil po jediném víkendu tak odpočatý. Zapovězený les před ním halila klesající mlha. Dnes bude hezky.

Rána, dusot bosých nohou.

„Vrať mi to! Stůj, vrať to, ty falzetická licousnice!"

„Nedám! Chyť mě! Musíš mě chytit, impotentní solipsisko!"

„To neřekl!"

„Ale řekl, já ho slyšela!"

„Tohle ne! Jsi rustikální tripodie!"

„A ty stochastický suplement! Skleroskopický kupletista!"

...Merline, nedopusť, aby cokoliv z toho použil Potter na veřejnosti, amen. Severus se šel umýt. Oblékl se, vyvětral a ustlal lůžko, hluk z vedlejší místnosti mezitím utichl, vousaté sopranistky i neplodná rasa solnatého psa se všemi ostatními děsivými věcmi, které se proháněly po Severusově obýváku, se přesunuly do Potterova pokoje. Severus přivolal skřítka, objednal snídani, připravil stůl. Pro Lily prázdný talíř, příbor, sklenku. Rámus z Potterova pokoje vystřídaly podezřelé pravidelné rány.

Severus neodolal. Otevřel dveře, nahlédl. Potter s Lily skákali na posteli, evidentně soupeřili, kdo si první rozdrtí lebku o kamenný strop. Potter byl ve výhodě.

Rudí v obličeji, zadýchaní, že už se ani nemohli smát, se zanícenou vervou skákali jako o život, dřevěná konstrukce postele se skřípěním úpěla.

Severus zůstal stát na prahu a jen se na ně díval. Za pouhé tři dny dokázala Lily, co by on nesvedl nikdy. Potter řádil jako morová epidemie. Byl šťastný. Přijal ji tak samozřejmě, tak okamžitě; jako by na ni celý život čekal. Asi čekal. Měl jsem mu o ní říct dávno.