Doslov

1.7K 98 34
                                    

Děkuji všem, kteří dali tomuto příběhu šanci a dočetli jej až do konce.

Dílo Alice O'Reilly mě velice poznamenalo ve všech směrech. Alice je úchvatná jako spisovatelka i jako člověk. Osobně jsem ji nikdy nepotkala. Ale mým velkým přáním je, abych jednou mohla říct: „Mluvila jsem s Alice."

Jejími slovy jsem mnohé pochopila. Mnohé jsem se naučila. A věřte mi, že to, co jsem pak prožívala u Stop Šelem je na hony vzdálené několika slzám vyvolanými Klíčem.

Věřím, že nejsem jediná, která často ignoruje upozornění v anotacích. Kdybych to nedělala, přišla bych o několik krásných děl, včetně tohoto.

Právě proto bych ráda, aby jste se dobře rozmysleli, zda budete Stopy Šelmy číst. Slabší povahy především. Pokud bych měla najít synonymum k tomuto příběhu, bez zaváhání bych řekla bolest. Nebo peklo. Stopy jsou pro mne obojím. 

Nejeden čtenář skončil u první kapitoly. A nedivím se. Já sama jsem málem přestala číst, ač mají mnozí v mém okolí dojem, že mě jen tak něco nedostane. Stopy mě dostaly nepřipravenou a v plné síle. Přesto je mám ráda a s každým slovem má úcta k Alice stoupá. 

Předem říkám, že Stopy nejsou dokončené. A obávám se, že ani dokončené nikdy nebudou. Ne snad, že by Alice už nechtěla psát, to ne... Jen už prostě nemůže. Sami uvidíte- některé její komentáře najdete pod textem.

Závěrem bych chtěla dodat, že u Klíče přibude ještě jedna kapitola. Některé čtenářky napsaly o Klíči, nebo nějaké jeho části, básně. Jsou to také krásná díla a zaslouží si, aby byly spolu s Klíčem.

Ještě jednou děkuji za váš čas. 

Obrázek nahoře, Motýlci pro štěně, je jedním z děl čtenářky Milwy, více jich najdete na stránkách Elysejského klíče. 

Meg

Elysejský klíčKde žijí příběhy. Začni objevovat