Elysejský klíč

30. Nevinný 2.část

Zprvu to jen pronikalo do snu. Pak ten pocit sílil, získával na zřetelnosti. A nakonec Harry jasně rozeznával chladné prsty, jak mu kloužou po tváři.

Otevřel oči. Snape seděl u jeho lůžka už oblečený, slabě voněl mýdlem, černé oči se usmívaly. Harry zůstal ležet, ještě spící Lily zavrtanou v objetí, a jen se do nich díval.

„Dobré ráno, kotě," pronesl Snape tlumeně.

Harry vytřeštil oči.

„Cože?!" hekl. „Kdy jsem změnil živočišný druh?!"

Snape pokrčil rameny.

„Napadlo mne, že by to chtělo změnu."

„No možná, ale kotě?! Kotě?!" kvílel Harry nešťastně. „Proč zrovna tohle? Nejsem roztomilej! To už radši štěně... Ale jak nad tím tak přemýšlím, vlastně sám nevím, co je horší!"

„Až to budeš vědět, zaprskej," mrklo černé oko.

Lily se rozesmála. Vymanila se Harrymu z náručí, posadila se.

„Nejsem kotě," zavrčel Harry. Odhodil peřinu, vstal. „Vůbec nejsem roztomilej."

„Jistěže ne," přitakal Snape rozvážně, „jímá mne čirá hrůza, kdykoliv na tebe pohlédnu."

Lily se smála, Harry si nakvašeně mrmlal celou cestu do koupelny. Umyl se, převlékl, vrátil do pokoje. Snape seděl s Lily na ustlaném lůžku, zrovna doplétal druhý cop.

„Štěně," oznámil Harry pevně. „To je maximum, co snesu."

„Neprská," poznamenala Lily hloubavě. Vzhlédla k Snapeovi. „Ani se mu neježí fousky."

„Samozřejmě. Žádné nemá."

„A psí pohled umí moc pěkně. A taky vrčí!"

„Pravda... Oh, jak jen on umí vrčet," protáhl Snape sametově.

„Nechte mě bejt," rozchechtal se Harry.

Snape zakončil cop mašlí, Lily se přetočila na kolenou čelem k němu, lípla mu mlaskavou pusu na obě tváře. Seskočila z postele na zem, urovnala kouzlem kraječky bílých šatů.

Snape vstal. Došel k Harrymu, jedna z paží sklouzla po jeho zádech v úžasně samozřejmém gestu a přivinula ho blíž černé hrudi.

„Dobře tedy. Zkusím to znovu a lépe," řekl Snape tiše. „Dobré ráno, Harry."

Harry se široce usmál. Povytáhl se na špičky, políbil ho na rty.

„Dobré ráno, Severusi."

Vysloužil si tím zajiskření v černých očích a letmý polibek nazpět. Zatraceně sladká odměna.

„Smím to chápat tak, že je mi i nadále povoleno používat oslovení štěně?" zašeptal Snape někde v blízkosti Harryho ucha.

„Jo," zamumlal Harry chraplavě, z jeho hlasu mu vždycky zatrnulo v bedrech, „čert vem Lestrangeovou. Štěně by mi chybělo."

„Děkuji." Polibek na skráň. „Mně také."

Ve vedlejší místnosti zahučel letax. Snape se zarazil, jako by se zaposlouchal.

„Albus," oznámil. Pak se jeho výraz změnil. „A Black. Tolik štěstí po ránu si snad ani nezasloužím," utrousil.

Lily s povzdechem zmizela.

„Co chtějí?" zeptal se Harry. „Snídat s námi?"

Snape mu věnoval skeptický pohled, pustil ho, vyrazil ke dveřím. Harry v těsném závěsu za ním.