Elysejský klíč

12. Sedmihlásek 1.část

Severus se zakymácel, dlaně na zem, udržel rovnováhu. Otřeseně vplouval do reality, vzpamatovával se z drastického přerušení mentálního spojení. Albus na tom nebyl o moc lépe. Klečeli na prochladlé chodbě bradavického hradu. Severus si matně uvědomoval chaotický hluk za zády, musela se již seběhnout celá škola.

Potter se před nimi mátožně, vyčerpaně přetočil na bok, vyškrábal na kolena. Hlavu hluboce skloněnou, ramena se zvedala prudkým dechem.

Severus i Albus se obezřetně odtáhli, nechali mu prostor. Vteřiny se vlekly. Konečně Potter zvedl hlavu, pomaličku, trhaně, jako proti vlastní vůli. Podíval se na Severuse. A chvatně pohled strhnul, jinam, od něj.

I ten mžik ale stačil, aby Severus v zelených očích uviděl strach.

--------------------

„Jsi v pořádku? Harry, co se stalo, kdo na tebe zaútočil?" Sirius mlel jedno přes druhé, chrlil to ze sebe tak rychle, že by na to Harry nemohl odpovědět, ani kdyby chtěl. Kmotr zasypával Harryho diagnostickými kouzly spolu s madam Pomfreyovou, kdyby se přidal ještě někdo, Harry se z té magie snad rozsvítí.

„Viděli jste to?" zakrákal, hlasivky zmasakrované vypětím.

„Co přesně myslíš, Harry?" zeptal se Brumbál vlídně.

„Chce zaútočit na mudly," zachraptěl Harry. Podíval se na ředitele. „Chvíli jsem vnímal jeho myšlenky, dnes, teď chce zaútočit na nějaký průvod. Je oslava rovnodennosti, až půjdou přes most, něco se stane..."

„Kde?" zeptal se Brumbál.

Harry zavrtěl hlavou. „Nevím."

„Něco jsi musel vidět," zasáhl Sirius. „Cokoliv, Harry. Vzpomínej!"

„Já nevím," namítl Harry zničeně, „ten most je starý. Kamenný. Ale malý. Všude po zábradlích byly přivázané pouťové balónky... Já fakt nevím!"

„Výborně," stiskl mu přesto Sirius rameno, „tohle je přesně ono, tohle stačí, Harry. Nemusíš znát jméno lokace, aby ses tam mohl přemístit, stačí nějaký konkrétní detail. Tohle půjde, určitě. Tak honem, vstávej!" Kmotr ho popadl za ruce, vytáhl na nohy.

„Chlapík," zašeptal pochvalně, „svoláme všechny, tohle mu neprojde, ach Harry, skvělá práce...!"

Harry na něj zíral. Přemístit. Mám se přemístit? Tam?!

K Voldemortovi? K Smrtijedům? Tam?

Pro smilování, Siriusi, to nemůžu... To nedokážu, nechtěj to po mně prosím, mám strach!

---------------------

„Zastav to, Albusi. Tohle Potter nemůže zvládnout, to je absurdní!" zuřil Severus. „Ještě před okamžikem byl lapený v mysli Temného pána, v takovém stavu v žádném případě nesmí..."

„Přál bych si," vstoupil mu mírně Albus do řeči, „dát Harrymu všechen čas, který potřebuje. Jenže my ho nemáme."

„Nesouhlasím," řekl Severus.

„Ucítil nás, tebe i mne, Severusi. S největší pravděpodobností tuší, že jeho plány jsou prozrazeny. Nebo aspoň zvažuje možné riziko. Je velmi reálná šance, že útok zruší."

„Nesouhlasím."

„Půjdeme tam všichni. Už svolávám Řád i bystrozory. Voldemort tam nebude. Tohle je dokonalá příležitost, aby Harry začal svému strachu čelit. Musí s tím začít, čas nám protéká mezi prsty."