Elysejský klíč

29. Jedna nitka

Sobotní odpoledne. Potter ho trávil na famfrpálovém hřišti, Severus v křesle v obývacím pokoji. Lily se mu uvelebila na klíně, oživovala šálky na stolku před nimi, nutila je tančit, cípy novin nad nimi jako velká křídla albatrose. Severus se zvolna probíral sytě rezavými copy, klouzal prsty v rýhách spletených pramenů. Neměl chuť si číst. Čekal, až se Potter vrátí.

Prostě jen tak.

Lily po něm zvědavě pokukovala, zelené oči přimhouřené.

„Vypadáš spokojený," broukla.

Kývl. „Jsem."

„To vidím. Na někoho, kdo nemá obsidiánový nůž, až příliš..."

„Ah," řekl Severus, prsty se zarazily.

„Hodlal jsi mi to vůbec někdy říct?"

„Jistě."

„A to přesně kdy?"

„Právě nyní?" nabídl.

Lily se zasmála, potřásla hlavou. Povzdechla si. „Jsi hrozný tajnůstkář. Člověk aby pořád pátral."

„To už jsem někde slyšel," utrousil Severus. „Hněváš se?"

„Proč bych měla? Je přeci naprosto normální, když po dvaceti letech radikálně změníš názor, že o tom neřekneš své nejlepší přítelkyni."

„Hněváš se."

„Ano," kývla vážně.

„To je mi líto. Odpustíš mi?"

„Jistě," vycenila zoubky.

„Děkuji," políbil ji do vlasů. Ruce se opět rozeběhly bludištěm copánků.

„Ty ho máš opravdu hodně rád, viď?" špitla.

Severusovi se sotva patrně prohnuly koutky úst.

„Máš," vydechla Lily nadšeně. „Tak na co čekáš?!"

Pokrčil rameny. Mrknul po ní.

„Na tvé požehnání?"

„To přeci dávno máš!" vyjevila se Lily. „Potřebuješ ho písemně?!"

Severus se krátce zasmál, na chodbě cvakly dveře, v krbu zahučel letax. Lily zmizela jako obláček páry. Na rohoži stál Black. Krhavé oči, strhaná tvář; jako by se právě vrátil z Azkabanu, tenhle člověk má enormní spotřebu těl.

Severus se vztyčil. Připravený – vlastně na cokoliv.

„Harry, zůstaň tam," přikázal ostře.

Z chodby se neozval ani hlásek. Poslechl.

Black se nadechl.

„Už to ví?" zachrčel.

„Ne," řekl Severus úsečně. „Měl bys jít."

Black na něj zíral.

„...Proč?"

„Protože si nevzpomínám, že bych tě zval," pronesl Severus chladně.

„Proč jsi mu to neřekl?!"

„Co jste mi neřekl?" vešel Potter do pokoje, nitrobránu rozechvěla nejistota.

Black zbledl. „Harry..."

Potter létal pohledem z jednoho na druhého, zachmuřeně neklidný.

„O co jde?"

„Harry, já..." Black se narovnal v ramenou, pohlédl na něj. „Včera jsem..."