Hunger Games/ Larry

4. Kapitola

Pohled Louise:
Zavedli mě do nějaké místnosti kde byly naproti sobě dvě sedačky a jinak nic. Sedl jsem si roztřeseně na jednu s z nich a čekal na mámu. Nemusel jsem čekat ani tak dlouho , jelikož přišla skoro ihned. Objala mě a brečela a já také začal. "Mami já tam nechci nedám to tam oni na to všichni trénkavaly aby byli na mém místě ale já ne " řekl jsem mezi brečením. "Louisi vím , že jsi se na to nidky nepřipravoval a také jsem myslela že kdyby tě vybraly tak se za tebe někdo přihlásí ale nevím jak se tam mohl dostat ten papírek a ještě k dívkám " řekla a brečela mi na rameni a já jí objímal. Nebylo mi vůbec příjemné , že moje máma brečí kvůli mě. "Také jsem to nečekal a zrovna, že budu splátce za dívky mami zvládneš to beze mě ?" Zeptal jsem se ještě pro jistotu i když jsem věděl že je zbytečné se na to prát jelikož nic jiného jí zbývat nebude . "To bych se spíše měla ptát já tebe. Vždyť já budu v bezpečí , ale ty ne " řekla a mírotvorci jí chtěly odvést se slovy , že už je čas aby odešla. "Zlatíčko navždy budu s tebou miluji tě " řekla dala mi pusu a oni jí odvedly. Ještě než se za ní zavřely dveře tak jsem na ní zakřičel , že jí také miluju.
Byl jsem na dně. Kapitol mě chce připravit jak o holý život tak o mou mámu. Bojím se , že až zemřu takže se zhroutí. Jsem rád, že bude mít podporu u dost lidí a že jí budou někteří pomáhat. Ještě více jsem se rozbrečel a přišli si pro mě po několika minutách mírotvorci.

Pohled Harryho :
"Jsem na tebe pyšný " řekl otec když jsme se loučily "to já na sebe také ještě aby ne " usmál jsem se. "Musíš to zvládnout " řekla máma a já přikývl "neboj se zvládnu to " řekl jsem jako by to byla nejlehčí věc co udělám. "Já vím že ano trénoval jsi na to " usmála se a objala mě . Uslyšel jsem z vedlejší místnosti pláč ženy a toho kluka, který jde za holky. Počkat počkat počkat co když je to přeoperovaná žena ?! Pak se ho na to budu muset zeptat protože pak bych chápal , že ho vybraly . "Máš to předem vyhraný " ušklíbl se otec a kývl směrem k vedlejší místnosti. "Jo to mám " zasmál jsem se a oni odešli bez jediného pozdravu či věty.
Mírotvorci mě vyvedli na chodbu kam po chvilce došel i ten Louis a já si všiml že brečí a také brečel. "Hale dám ti radu přestaň brečet chováš se hůře než holka co má krámy " ušklíbl jsem se a od moderátorky jsem si vysloužil vraždící pohled , který jsem ignoroval. "A vem si na ty oči sluneční brýle pokud chceš aspoň nějakého sponzora " dodal jsem. "Nechovám se jako holka , a už vůbec ne holka s krámama . Navíc kde mám asi sebrat brejle ?" Zavrčel nepříjemně. "Takže holčička má i drápky kdo by to mohl čekat ?" Zasmál jsem se pobaveně. "Nejsem holčička " křikl vztekle "dobře , dobře tohle chování si nech do arény a třeba přežiješ první den " řekl jsem a šel se posadit do auta. "Já vyhraju " řekl ale šlo na něm poznat , že si tím není sám jistý. "To těžko když mám vyhrát já " zasmál jsem se a vystoupil z auta a šel do vlaku.

Další kapitola ❤️