Hunger Games/ Larry

17. kapitola

Pohled Louise :

Tak jo už jest horší než puberťačka. Už je to přesně pět minut od toho co Harry odešel. Normálně jsem nervózní za něj. Bojím se, že se mu v aréně něco stane a přeci jen stát se může vše. Jde do arény, kde může přežít jen jediný člověk. Doufám, že to bude Harry. Musím v to doufat, a věřit je pravda, že nic jiného mi ani nezbývá. 

Upřímně si připadám jako pták. Jsem v nádherné zlaté kleci, kde mi chybí dvě věci. Ta první je osoba jménem Harry Styles, a druhé věc je svoboda. Jsem obklopený nádherou, a krásou která tu je. Vše se bližští, a třpití . Pro někoho hotový ráj, ale pro mě nudný a otravný život. Nechtěl bych žít jako Kapitolan. Žijí ve městě, a neviděli nikdy přírodu, les , potok a další části přírody. Přírodu viděli maximálně na obrazovkách televize , a dalších vymoženostech co tu mají. Nechápu jak je jejich život může tolik bavit. Vžyť celí život řeší jen to, jak vypadají , módní věci a tak, a nic jiného než móda a hladové hry je nezajímá. Je to hold smutný, a chápu, že jsou tak vychováváni ale stejně. Podle mého tohle není život. Tohle je jen přežívání. Je pravda, že mi v krajích vlastně taky přežíváme. Ale aspoň narozdíl od nich se nebojíme umazat, a pracovat. Uvědomil jsem si, že bych mohl tady někoho poprosit o telefon, abych si mohl zavolat domů mámě. Vstal jsem ze sedačky, a šel do jídelny kde si ta moderátorka upravovala makeup .               "Mohl bych zavolat domů? " zeptal jsem se jí, a ona na mě pohlédla a mile se usmála "Samozřejmě že ano " řekla, a chtěl jsem se jí zeptat , kde nějaký telefon najdu. Otevřel jsem pusu, a chtěl jsem se zeptat, ale ona mě přerušila "Na konci chodby vlevo " řekla, a já s poděkováním odešel. 

Číslo, které jsem měl zaryté v paměti jsem naťukal do mobilu, a hovor začal vyzvánět. "Ano?" ozval se mámy rotřesený hlas. Musí se asi divit, že někdo volá jelikož nám nikdy jen tak nikdo nevolá. "Ahoj mami " řekl jsem s úsmevěm, a nepřestával jsem se usmívat. Byl jsem rád, že slyším hlas mé mamky.  "Louisi zlatíčko strašně moc ráda tě slyším a držím ti palce aby jsi vyhrál, a zítra si na tebe půjdu vsadit slibuju " řekla , a já věděl že se určitě usmívá.                             "Taky tě rád slyším, ale na mě si nevsázej pokud na někoho tak na Harryho " řekl jsem jí, a myslel to vážně. "Proč bych si měla vsázet na Harryho ? Chci si vsadit na tebe jsi můj syn " řekla rozhodně. "Mami nebudu v aréně, a ani se nezůčastním her " řekl jsem narovinu, a začal vymýšlet plán jak jí řeknu že jsem těhotný muž.  "Louisi jak to myslíš ? Vždyť jsi v Kapitolu, a musíš podle pravidel účastnit her " řekla zmateně.  "Ano měl bych, ale díky jedné věci nemusím " usmál jsem se, a pohladil po bříšku, které ještě nešlo  vidět ale stačil mi pocit, že. vím že jsem těhotný. "Kvůli jaké věci? " zeptala se "No víš já,.." chtěl jsem pokračovat, ale nevěděl jsem jak pokračovat.  "Zlatíčko neboj se, a řekni mi ať je to cokoliv " řekla mi na povzbuzení.  "No prostě jsem těhotný " řekl jsem po chvilce ticha. "Louisi tak to gratuluji a jsem ráda, ale jsi kluk " řekla zaskočeně. "To jsem, ale stalo se to a děkuju " usmál jsem se . "S kým to miminko máš ?" zeptala se ještě "S Harrym " odpověděl jsem jí. "Dobře tak jo těším se až vás uvidím ahoj " řekla, a pak vypnula hovor. Byl jsem smutný, že jsem si s ní nemohl ještě popovídat, ale chápal jsem jí. Vždyť to pro ní musel být šok, a ono ještě aby ne.