Hunger Games/ Larry

24. kapitola

Pohled Harryho :

Rozdělal jsem oheň, a držel jsem jako první hlídku. Niall šel pro vodu, a já ho nevnímal. Neměl jsem proč, navíc šel jen kousek od tábora. Začal jsem se dívat do plápolajícího ohně , a přemýšlet o všem možném. Zničeho nic jsem uslyšel ránu z děla, a křik u té vody kousek od nás. V rychlosti jsem vyskočil na nohy, a začal hledat mou zbraň, kterou jsem nemohl najít. Běžel jsem do rohu hojnosti, a vzal vrhací nože. 

Rozutekl jsem se k tomu rybníku, ale zastavil jsem , když jsem viděl Nialla. Schoval jsem se za strom co tu byl , a začal jsem poslouchat hovor. Ano sice to je nezdvořilé, ale v aréně chci přežít a nehodlám zemřít.

"Takže je zabijeme , že ?" zeptal se nějaký kluk Nialla, a já byl dost překvapený. "Ano ti z druhého kraje spí, a Harry jak ho znám přemejšlí o tom svém teploušovi, a brzo usne " řekl hnusně, a když by tam nebylo takových lidí, tak bych tam šel a zabil ho za to slovo teplouš. "Super to je skvělé, a za jak dlouho je zabijeme ?" zeptala se nějaká holka . "Asi tak za hodinu " řekl. 

Nečekal jsem na nic, a vrátil se do tabora . Díky bohu ty dva spali takže to byla pro mě výhoda. Bylo mi jasné, že nepřežíjí, neměli ani šanci přežít. Vzal jsem do ruky batoh, a dal tam vše potřebné od jídla po lékařské věci až po různé nezbytnosti. Vzal jsem si do batohu ještě bundu toho kluka, kterou měl vedle sebe. Do kapsy jsem si dal nějaké nože, a do bytohu jsem si přidal zbraně. Vlasy jsem si dal do drdůlku, a na oči jsem si dal brýle, které jsou určené na večerní používání. Prostě v nich uvidím jako když by byl běžný den. 

Povzdechl jsem si, a zkontroloval zda mám vše co potřebuji. Do ruky jsem si vzal meč, a odešel jsem. Šel jsem druhou stranou aby mě Niall a ani nikdo od nich neviděl. Nechtěl jsem to, a navíc to bude pro mou osobu lepší. Zmizel jsem v lese, a díky brejlím jsem skvěle viděl. Šel jsem cestou co dost dobře znám, a uvědomil si, že teď je to poprvé co jsem sám. Co skutečně bojuji sám za sebe. Semkl jsem rty k sobě, a šel jsem pořád ku předu. Šel jsem tišše, a opatrně a neustále jsem se rozhlížel abych věděl , že zamnou nikdo nejde. 

Začalo se rozednívat, a já si našel vhodný úkryt. Vlastně jsem prošel úzkou částí skály, a dostal jsem se do takové části, který byl tvořen z kruhu. Šel jsem dozadu, kde byla další něco jako malá místnůstka. Takže když by na tohle místo někdo narazil tak mám výhodu jelikož ho uvidím a ten člověk mě ne. Položil jsem si tam nejdříve spacák Nialla, a na ten jsem dal svůj . A ano ukradl jsem jeho spacák, a je mi to naprosto jedno. Blíže k východu této 'místnůstky 'jsem si dal batoh, a unaveně jsem si lehl do mého spacáku. Přikryl jsem se, a během malé chvilky jsem usnul.

Takže snad se vám kapitola líbí :)