Hunger Games/ Larry

42. Kapitola

* o měsíc později *

Uvařil jsem oběd a usmíval jsem se . Vždyť k životu patří úsměv a bez úsměvu by to nebyl život . Celý měsíc byl úžasný začalo to tím , že jsme přijely s Louisem do našeho kraje tam byla opravdu sláva a lidi nás zbožňovaly a pořád zbožnují.

Ano  často slyšíme narážky na naší orientaci ale já si z toho nic nedělám proč také že ? Za to Louis snášel ty narážky hůře , ale teď už je úspěšně ignoruje naštěstí . Jinak oběd který uspořádaly moje rodiče u nich se vydaří skvěle . Moje rodiče se seznámily pořádně s Louise mamkou . Je pravda , že naše mamky se dost těší až budou babičky a už začali kupovat všechno možné což nechápu proč když ani pořádně nevíme pohlaví . Každopádně se shodly na tom , že to vypadá na holčičku podle nějakých příznaků . Upřímně mě je jedno zda to bude holka nebo kluk hlavní je , že je moje a Louise . Vždy jsem chtěl velkou rodinu a snad to s Louisem půjde a když ne , tak si děti adoptujeme .

Jinak dnes je den , kdy chci Louise požádat o ruku. Lhal bych , když bych řekl že nejsem nervózní . Myslel jsem si , že to bude lehký ale není . Klepu se a bojím se odmítnutí . Šel jsem do obýváku , kde jsem už měl připravený prostřený stůl a uvnitř saka co jsem měl na sobě jsem měl schovanou černou , sametovou krabičku . Nadskočil jsem , když jsem slyšel odemykání dveří . V rychlosti jsem šel do předsíně k Louisovi co měl v rukou několik tašek .

"Ahoj zlato , tak jaký byl nákup ?" Zeptal jsem se ho s úsměvem a vzal mu tašky z rukou . "Ahoj unavující , jelikož naše matky se zbláznily a nutily abych bral všechno možné plus jsme byli snad v celém prvním kraji a bolí mě nohy " povzdechl si a dal mi pusu .

"Tak to je dost blbé ale udělal jsem nám jídlo tak se pojď najíst " usmál jsem se a tašky položil do křesla a zavedl ho do obýváku ,

"Harry je to krásné " vydechl s úsměvem a já nás začal obsluhovat.

Když jsme dojedly, tak jsem dal ruku do saka a chytl jsem pořádně tu krabičku . Byl jsem zatraceně hodně nervózní a bál se pravdy .
Vstal jsem a poklekl před něj a ruku měl neustále v saku a když jsem konečně uklidnil svůj dech , tak jsem krabičku vyndal a otevřel jí aby na ní viděl pořádně.

"Louisi prožily jsme spolu zajímavé období , kdy jsme si udělaly dítě a ty jsi v Kapitolu každý den prožíval utrpení . Teď nemyslím to , jak tě znásilnil ten debil , ale myslím hlavně to , kdy jsi nevěděl zda budeš na výchovu našeho miminka sám či ne a nevěděl jsi jak to celé bude . Daly jsme se dohromady za zajímavých okolností , ale věř mi že je ty jsi společně s našim miminkem to nejlepší co mě mohlo potkat . Miluju tě strašně moc a chci aby jsi se stal mým manželem . Vím , že jsme spolu dost krátkou dobu , ale už nedokážu s tímhle čekat . Takže Louisi i když víš na co se tě zeptám , tak mám otázku . Louisi vezmeš si mě za manžela i když jsem občas až moc náladový a protivný ?" Zeptal jsem se a díval se na něj  a on začal brečet .

"Ano samozřejmě že ano " řekl a objal mě díky čemuž jsme skončily na podlaze . Usmál jsem se a byl šťastný tak kdo by na mém místě nebyl šťastný že ? Budu si brát kluka kterého opravdu strašně moc miluju a dal  bych za něj klidně i  svůj život .

Takže předposlední kapitola a příště bude epilog ❤️