Hunger Games/ Larry

7. kapitola

Pohled Harryho:

Vystoupil jsem z vlaku, a užíval si tu slávu. Každý z těch kapitolanů byl samozreřmě šťastný, jelikož mě viděly. Možná jsem egoista, ale každý je nějaký a já jsem hold takovýhle. Jinak ta kapitolka,která je zároveň i moderátorka je pořád uražená kvůli pravdě. Možná i kvůli tomu jsemmožná i biosexual. Ano potomky chci, ale kolikrát když slyším comají holky za problémy třeba ohledně oblečení, váhy, líčení a podobně, tak bych holku nechtěl. Snad všechny jsou takové, takže bych byl rději s klukem, a měl přítele, ale nevím jestli by jsme si mohly adoptovat dítě.

"Tohle je tvůj přípravný tým " řekla mile ta kapitolanka, a já jsem jen přikývl. Bože ta ženská je fakt divná! V jednu chvíli by mě nejraději vykastrovala, a zabila ovšem ale následně je milá, a dělá jako že se nic neděje. Ty holky opravdu nechápu. Raději jsem začal poslouchat můj přípravný tým. V dost věcech a názorech jsem s nimi souhlasil, takže to bylo v pohodě. Takže asi po půl hodině mě vzali do nějaké místnosti, kde mě začali upravovat kvůli večeru kdy bude přehlídka splátců. "Ty vlasy mají dobrou kvalitu, ale bylo by lepší je ostříhat " řekl nějaký chlap, jo jména si nepamatuji jsem hold takový no. "Žádný stříhání mých vlasů nebude " řekl jsem hned na protest. "A proč ne ? Jsou už dva roky mimo módu " řekl nechápavě, a v ruce měl ty ostré, a nebezpečně blyštivé nůžky. "To je mi jedno tedy především nějaká móda prostě mi je nech a všichni budeme v pohodě, a ty přežiješ " zavrčel jsem. "Dobře, ale stejně " vzdal to. "Žádný stejně prostě žádné stříhání nebude " řekl jse, a on jen raději přikývl, a s celým týmem mě začali ještě více zdokonalovat. Po nějaké době jsem byl připravený, a mohl jsem jít ke kočárům. Byl jsem oblečenej v celkem klasickým oblečení což bylo pozitivní, a vlasy mi nechaly rozpuštěný, takže jsem vypadal dokonale.

Pohled Louise:

"Víš Louisi počítaly jsme, že budeš dívka takže jsme připravily všechno tak, aby to bylo připravené, a pak už nebyl čas to změnit" řekla nějaká žena , když mě upravovaly, a nacpali do šatů, a dokonce k tomu všemu jsem musel mít holčicí spodní prádlo, makeup a celkově si připadám dost hrozně. "Nejsem holka, a proto tohle odmítám. Navíc vypadám jak úchyl " zaprotestoval jsem. "Nevypadáš " řekl jeden muž co tu byl, a podílel se na tom díky čemuž vypadám hrozně a jako ženská. "Vypadám. Vždyť mám na sobě dámské oblečení a šaty které mi jsou pod zadek, a jsou na mě opravdu až moc mini a dokonce jsem přišel i o svou veškerou mužnost. Vždyť na sobě mám holčičí spodní prádlo, a dokonce i makeup a tak navíc ta rtěnka na mě vypadá hrozně!" křikl jsem, a už takhle jsem byl dost potupen. Nejen že můj kamarád v dámských tangách umíral, ale sotva přežíval. Vždyť tohle všechno je hrozný! Ještě před svou smrtí na mě všichni budou koukat jak na ženskou. "Tak hrozné to zas není navíc Louisi přežiješ to, a musím uznat že v těch šatech ti to sekne " usmála se nějaká vyzážistka, a ještě mi pomohla do podpatků, a tím to pro mě končilo. "Jinak musíš to dámské spodní prádlo na sobě mít. Podprsenka ti trochu zvětší prsa co nemáš, a když by jsi měl boxerky jak by jsi očividně chtěl tak by ti šli vidět pod šatami a to by bylo nevkusné, a hrozné. Navíc díky nim alespoň vyniknou tvé ženské rysy " řekla a usmála se. "tím chceš říct že jsem ženská? " řekl jsem naštvaně, a než stihla cokoliv říci, tak pro mě přišla ta moderátorkam, a já musel odkráčet na svých podpatkách. Obdivuju, že na tom ty holky dokážou chodit, jelikož já se na nich očividně. zabiju hned. Byl jsem rád , že mě ta moderátorka drží abych nespadl jelikož bych se bez její pomoci už nejméně stokrát válel na zemi .

Pohled Harryho :
Povídal jsem si s těmi splátcemi z druhého kraje , a dohodly jsme se na spojenectví což je super protože je lepší mít v aréně spojence i když jen na krátkou dobu tak přeci jenom . Poté jsem šel na své místo , a čekal na Louise který přišel a byl oblíknutý jako děvka takže jsem dostal záchvat smíchu, a dokonce jsem i brečel smíchy jelikož jinak to opravdu nešlo . On mě zabil pohledem , ale to mi bylo jedno jelikož šlo o ten princip . "Sluší ti to princezno " řekl jsem v záchvatu smíchu "nesluší a neříkej mi princezno " řekl a vyšplhal se ke mě do vozu na svých obřích podpatcích a upřímně se divím že v nich ještě žije .
Tak snad se líbí ❤️