Hunger Games/ Larry

35. Kapitola

"Tak na co čekáš ? Zabij mě ať vyhraješ tyhle pitomý hry !" Křikl zoufale , v jeho očích jsem viděl slzy a to hodně slz . Prakticky celou dobu co tu jsme jen brečí a nedělá nic jiného .

"Já - já " začal jsem koktat a nevěděl co dělat . Buď ho zabiju a budu mít výčitky do konce života a nebo ho ne zabiju ale on zabije mě. Samozřejmě chci vyhrát , ale problém je v tom , že ho znám a když ho znám tak bude dost težké ho zabít .

"Copak nedokážeš do mě vrazit kudlu a zabít mě ?" Řekl a brečel , možná měl pravdu prostě to nedokážu . Jsem hold asi slaboch a nedokážu ho zabít . Je to težké a těžší než jsem si původně myslel . Znechuceně jsem se podíval na ostrý nůž v mé ruce ,ale nedokázal jsem ho zabít . Přirostl mi svým způsobem k srdci . Přeci jen jeho vyprávění o kapesníčkách , jeho lásce a všem možném prostě i když bych ho nejraději zabil a jel domů, tak to nejde . Prostě nemohu ho zabít nejde to .

"Očividně ne stačí ?" Vyhrkl jsem a neuvědomoval jsem si má slova .

"Ty mě nedokážeš zabít ?" Zeptal se překvapeně "vždyť jsi byl vždy schopný všechny  zabít , tak co tak najednou ?" Dodal a vytřeštil oči .

"Nevím asi ty tvé historky a všechno co o tobě vím mě nedokáže tě zabít . Ano kdysi bych tě nejraději zabil a vrazil kudlu do zad , ale bohužel to nejde a já to nedokážu " řekl jsem po pravdě .

"Tak to je mi líto " řekl a já ho nechápal , tedy spíše to co řekl .
"Jak to myslíš ?" Zeptal jsem se a skrčil obočí .    "Myslím to normálně " řekl a schodil mě na zem , v rychlosti si na mě sedl a jeho zbraň přiložil k mému hrdlu . Slzy , které před ještě malou chvilkou vypadávali z jeho očí byli pryč . Jen mokré cestičky na jeho tváři prozrazovali to , že ještě před chviličku brečel .

"Co vyvádíš ?" Vydechl jsem a začal jsem se bát co ho napadne .

"Co vyvádím ? Upřímně ? Zabíjím tě ale před tím si ještě vychutnám tvou smrt která bude hezky bolestivá " ušklíbl se .

"Vždyť jsi chtěl abych tě zabil " namítl a on vzal do druhé ruky nůž a přejel mi po tváři . Po krátké chvilce jsem cítil na sobě svou vlastní krev , bylo to hrozný vědět že mě zabíjí , ale dobře mi tak, neměl jsem mu věřit .

"Myslíš si , že jsem to myslel vážně ? Opravdu jsi tak naivní že bych tě nechal mě zabít jen tak ? " zeptal se pobaveně.

"Myslel jsem si to , ale hold jsem se mýlil " šeptl jsem .

"Myslel jsem si o tobě Stylesi , že jsi chytřejší " zasmál se a začal mě řezat na rukou .  V rychlosti se otočil, aby mohl řezat moje nohy . Několikrát jsem sykl bolestí , ale pak jsem sebral všechnu mou sílu a odvahu a opatrně jsem se nedzvedl . V rychlosti jsem ho ze sebe schodil a vzal si do ruky můj meč . Vstal jsem ze země , a přiložil jsem špičku meče k místu , kde má Niall srdce .

"Narozdíl od tebe Horane jsem chytřejší " ušklíbl jsem se . "Co- cože ? Jak ?" Vyjekl a věděl moc dobře , že je to jeho konec .

"Jak ? Nialle ignoroval jsi mou část těla navíc jsem chytrý " řekl jsem v klidu . "Nejsi chytrý " zamumlal a já se na něj podíval .

"Snad ti bude lépe " řekl jsem a mečem ho probodl . On něco vykřikl , a pak se ozval zvuk děla což oznamovalo to , že jsem vyhrál .

Slyšel jsem nějaký hlas moderátora , ale nevěnoval jsem mu pozornost proč také , když brzy uvidím mé dvě lásky . Mého nádherného přítele a miminko uvnitř něj .

Snad se vám líbí 😊❤️