Hunger Games/ Larry

36. Kapitola

Musel jsem jít trochu dál od Nialla těla,   aby ho vytáhly do speciálního vznášedla. Mrzelo mě to, že jsem ho zabil , ale buď já nebo on . Ano mohl jsem být na Nialla místě to nepopírám , ale jsem opravdu rád , že jsem vyhrál . Kdysi by to bylo jen kvůli bohatsví , slávě a mému vysněnému domu , ale teď ? Teď už jsou pro mě tyto věci vedlejší , teď je pro mě hlavní , že se vrátím za mýma dvěma láskama .

Po krátké chvilce přiletělo vznášedlo , a pomocí železných klepet vytáhli nahoru Nialla tělo . Díky tomu jsem měl možnost ho naposled vidět . Po Niallovi tam zbyl jen obrys krve , jeho krve .  Toto vznášedlo ihned nahradilo to mé ve kterým poletím já . Svinul se ke mě žebřík , a já po něm musel vyšplhat až nahoru . Dostal jsem se na palubu a tam do mě vpíchli nějakou injekci díky které jsem omdlel .

"Co se děje ?" Zeptal jsem se zmateně , když jsem se probudil v bílé místnosti plné nějakých lidí v rouškách . "Vyhrál jste Hunger Games a ošetřovali jsme vás jelikož vás váš soupeř řezal a málem poškodil žíly naštěstí a díkybohu se nic nestalo . Budete v pořádku jen máte několik  modřin a škrábanců jinak velké rány nemáte tedy krom těch řezných , ale ty brzy zmizí " řekl  někdo z nich . Celkem smutný , že nevím kdo bohužel se v nich nejde vyznat na mou obranu . "Dobře děkuju a za jak dlouho budeme v Kapitolu ?" Zeptal jsem se ještě a zvedl jsem si plus si sedl . "Počítám , že tak za hodinu " odpověděl zas někdo jiný , jen jsem poděkoval a přikývl , vstal jsem z postele a šel si sednout někam jinam . Nechtěl jsem tam být s nimi , rukou jsem si prohrábl vlasy a zakručelo mi v břiše . Přišla ke mě avoxka a kývla hlavou abych jí následoval .  Dovedla mě do jídelny , kde bylo dost jídla . Poděkoval jsem jí a ona pak odešla pryč . Podíval jsem se na sebe do zrcadla co tu bylo a viděl jsem na sobě , že jsem výrazně zhubl . Tak ono ještě aby ne že jo .Přeci jen byl jsem v aréně nějakou tu dobu a moc jsem nejedl a pořád běhal, chodil a snažil se přežívat.  Vzal jsem si talíř, a  na něj si dal nějaké jídlo, vzal jsem si sklenku vody a sedl jsem si na pohodlný kožený gauč. Vše tu bylo luxusní stejně jako všechno z Kapitolu. Smutný je, že tady je jídla víc než dost a při tom lidé v krajích trpí nedostatkem jídla. 

Díval jsem se z okna a nemohl jsem se dočkat až konečně uvidím dvě mé lásky co na mě čekají Kapitolu. Ještě budu muset poskytnout jeden rozhovor, ale pak konečně pojedeme domů, kde budeme mít všichni klid. Problém bude, že příští rok sem zase pojedu jako trenér splátců, ale myslím si , že zrovna tohle už bude v pohodě. Upil jsem ze své skleničky, a najednou jsme přistály.  Ihned jsem na stůl položil prázdné nádobí a utíkal ven. Ihned co jsem vyběhl ven se mě ujali mírotvorci a byli tu lidé co mě fotily a natáčeli. Každičký krok co jsem udělal, každičký pohled co jsem udělal všechno zaznamenali. Sklopil jsem zrak a snažil jsem být v klidu. Byl jsem naštvaný, tyhle lidi co mají o mě najednou zájem by mě klidně ještě před pár hodinami nejraději viděli mrtvého a teď? Teď mají  o mě zájem . Ignroval jsem otázky co na mě pokřikovaly přeci jen budu odpovídat na ně za několik hodin. Posadil jsem se do auta co tu bylo přistavené pro mou osobu. Nejdříve se dovnitř posadily dva mírotvorci a pak já a pak opět dva mírotvorci. Byl jsem jak celebrita což vlastně už od teď jsem a zapíšu se do historie, což mě nějak extrémně nevzrušuje a je mi to jedno. 

Dojeli jsme  do hotelu a já ihned běžel do výtahu a zmáčkl tlačítko od méao patra a pořád jsem ho mačkal a doufal, že se to uspíší což se tak bohužel nestalo. Jakmile se otevřeli skleněné dveře, a já viděl Louise, tak jsem se rozeběhl za ním . Potřeboval jsem jeho a to malé mít u sebe. Přivinul jsem ho k sobě, a pak jsem toužebně spojil naše rty potřeboval jsem ho, a cítil jsem že on mě také.

Byl to skvělý ba dokonalý pocit mít je u sebe a mít je jen pro sebe. Sice jsem si prošel v aréně peklem, ale stálo mi to za to. Za moje dvě lásky mi stálo opravdu vše.

Takže budou ještě tak tři / čtyři kapitoli a bude konec :/