Hunger Games/ Larry

28. Kapitola

Pohled Louise :
Díval jsem se neustále na sebe do zrcadla , nemohl jsem uvěřit tomu, že vypadám až tak hrozně . Po nějaké době jsem chtěl konečně zalézt do sprchového koutu , ale najednou se prudce otevřeli dveře . Přišla sem ta moderátorka a sjela mě pohledem . V rychlosti jsem dal ruce na mého kamaráda aby nešel vidět , a do tváři se mi nahnala červeň. Musel jsem být rudý jako rajče jak jsem se styděl .
"Bože můj Louisi co se ti stalo ?" Vyjekla a šla ke mě a začala zkoumat ty modřiny a různé rány .
"Nechci o tom mluvit " zamumlal jsem a připadal jsem si dost trapně .
"Mluv Loui notak " řekla jemně .
"Nějaký předpokládám dle uniformy tvůrce tady byl a odtáhl mě a ... " chtěl jsem pokračovat , ale opět jsem se rozbrečel . Byl jsem zneužitý a jen hračka na uspokojení .

"Co udělal ?" Zeptala se se zatajeným dechem . "On mě znásilnil " vysoukal jsem ze sebe a cítil jsem se trapně a to dost trapně . Sklopil jsem zrak na moje nohy, a byl jsem celý červený od toho jak jsem se cítil trapně. "Bože můj Louisi to je mi líto a jsi v pořádku? tedy samozřejmě že nejsi " řekla, a odtáhla mě do ložnice. Přehodila přese mě děku a někam mě táhla. "Kam jdeme ? " zeptal jsem se roztřeseně "Půjdeš na prohlídku aby jsme měli jistotu, že jsi jak ty tak miminko uvnitř tebe v pořádku " vysvětlila mi, a já přikývl. Nelíbilo se mi, že na mě bude někdo koukat a prohlížet si mě, ale co jiného mi zbývalo než souhlasit. Nastoupily jsme do výtahu a já se cítil zatraceně moc odhaleně . Přišlo mi, jako kdyby mě všichni pozorovaly i přes to, že tu nikdo krom mě a té moderátorky tu nikdo nebyl.

Došli jsme do té ordinace , a mě se hned ujal nějaký doktor. Začal mě kontrolovat, a musel mi sešít ret což byla celkem bolestivá záležitost. Modřiny ignoroval , a ještě mi ošetřil ruce , které byli od pout dost poraněné. Sykl jsem od bolesti, když mi to ošetřoval nějakou mastičkou co dost pálila a štípala . Naštěstí mi je pak jen obvázal obinadlem a budou prý v pořádku během několika dní bych měl být prý v pořádku.

Musel jsem jít ještě na ultratvuk abych měl jistotu, že mému miminku co nosím pod srdcem nic není, a že je v pořádku. Zaklepal jsem na dveře, a dovnitř mě pustila milá sestřička . Ta moderátorka vše řekla doktorovi tedy to, co se stalo a on přikývl, a vyzval mě abych si lehl.

"Možná to teď trochu zastudí " varoval mě doktor dříve než mi pomazal bříško nějakým gelem. Přikývl jsem a nechal ho. Musím uznat , že to bylo studené, ale to hold k tomu patřilo a bylo to o dost lepší než ta pálivá mastička.

Ten doktor vzal do ruky ten přístroj a začal mi po bříšku jezdit tím přístrojem. Podíval jsem se na obrazovku , která byla hned vedle mě a začal se dívat. Po malé chvilce jsem uviděl moje miminko a vyhrkly mi slzy štěstí , když jsem ho viděl. Hřbetem ruky jsem je setřel, a dál se díval na moje a Harryho štěstí. "Je v pořádku ?" zeptal jsem se starostlivě , když jsem musel mít ještě ne moc příjemnou prohlídku. "Ano je a v naprostém " usmál se. "Tak to jsem rád " usmál jsem se "to věřím, že jste jinak chcete fotku ? " zeptal se mile a já přikývl. "Mohl bych prosím požádat o dvě ?" poprosil jsem . "jistě " řekl jen a vytiskl dvě fotky a dal je do dvou obálek a podal mi to. Usmál jsem se a poděkoval. Ještě jsem se rozloučil a společně s tou moderátorkou jsme odešli pryč "

Snad se líbí ❤️