Hunger Games/ Larry

19. kapitola

Pohled Louise:

Upřeně jsem se díval na televizi, a byl napjatý. Během pár vteřin mají začít hry. Držím Harrymu palce, protože opravdu chci aby přežil. Chci aby tohle všechno už konečně skončilo, a já ho mohl mít u sebe. Najednou se v televizi rozezněla rána, a já jsem se vyděšeněpodíval na obrazovku. Lekl jsem se, že se Harry třeba zabil nebo něco takového. Naštěstí se tak, ale nestalo. Z toho mi spadl kámen ze srdce. Byla to nějaká holka, a ano znal jsem jí stejně jako všechny splátce co jsou v aréně. Dříve bych byl nestranný, a bylo by mi jedno kdo vyhraje, ale dnes a v tuhle chvíli už mám jasno. Chci aby vyhrál za každou cenu Harry.  Neboli otec mého dítěte. Ani jsem si to nechtěl připouštět to, že by mě Harry opustil a zemřel. 

Po chvilce od té události , kdy se zabila ta holka začali hry. Byl jsem rád za každý moment, kdy jsem viděl Harryho. Ano nebylo mi dobře hlavně, když jsem viděl tu krev a Harryho vraždit lidi. Moc dobře, ale vím že to dělá pro nás. Že chce vyhrát, a vím že to zvládne a vyhraje.

Pohled Harryho:

Věci jsme odnosily do rohu hojnosti. Tam bylo vlastně naše místo pro dnešní noc. Nechtěli jsme už jít někam, a lovit. Možná si jen prostě večer vyrazíme na lov aby jsme zabily několik spících splátců, ale to spíše ne. Přeci jen také musíme odpočívat na naší obranu. Sedl jsem si na jednu z beden , a měl v ruce vrhací nože. Pro jistotu. Tady opravdu nemohu nikomu věřit což je celkem blbé, ale je to logické. Po chvilce jsem se zvedl z bedny, a šel se projít po tomto místě. Samozřejmě jsem se nijak moc nevzdaloval, ale přeci jen nebyl jsem přímo u rohu. V ruce jsem držel pevně jeden z vrhacích nožů, a na tváři se mi rýsoval drzý úšklebek. Najednou jsem něco uslyšel za jedním z keřů. V rychlosti jsem se tam dostal, a svalil na zem nějakého blonďáčka, který se na mě vyděšeně podíval. V jeho očích jsem spatřil strach čemuž jsem se upřímně nedivím. Kdo by se nebál, a ještě k tomu když se ho chystám zabít? 

"P- prosím nezabíjej mě " vykoktal ze sebe ,  a celý se klepal. Zlomyslně jsem se nad tím ušklíbl. Prostě mi vyhovovalo když se bál, a ano jsem možná zlej, ale nevraždím pro zábavu. Vraždím pro svou rodinu. Ostrou hranou nože jsem mu přejel po tváři. Po malé chvilce se z jeho tváře stal takový pomalý potůček krve . "Pročpak bych tě neměl zabíjet ? " zeptal jsem se ho pobaveně. "Nechci zemřít hned první den " řekl a snažil se zachovat klidnou hlavu podle toho jak jsem ho pozoroval. "A k čemu by jsi tu jako byl ? Aby jsi utekl , a žil ?" poznamenal jsem a nezapomněl se zasmát. On na sucho polkl "Klidně mě můžete mít v zajetí , a můžu  vám třeba vařit " řekl . "Rád vaříš jo ?" ušklíbl jsem se "No miluju jídlo, ale vlastně se dá říct , že miluji i vaření " připustil.         "Jak se jmenuješ ? " povzdechl jsem se , protože jsem to oprvadu nevěděl. Jen podle dresi jsem poznal, že je ze čtvrtého kraje. Nic víc o něm opravdu nevím.  "Niall , Niall Horan " řekl, a já přikývl, a slezl z něj. "Předem tě varuji. Pokusíš se nás zabít, a nebo ukást jídlo, a nebo utéct prostě cokoliv takového, a jsi na místě mrtvej " řekl jsem vážně. On se na mě vyděšeně podíval, ale přikývl na souhlas. "Dobře neudělám nic špatného " řekl, a já něco zamumlal a šel jsem do tábora. Ten Niall či jak se jmenuje se zamnou záhl jak na popravu. Je ale pravdou, že na popravě je. Je to celkem dost smutné, ale patří to k životu. 

Ahoj tak snad se líbí :D