That Life || One Direction FanFic

chapter eleven

Uběhly dva dny a Danielle se koukala na vyklizený pokoj, který byl jejím domovem tři roky. Aniž by si to přiznala tak věděla, že jí bude chybět. Tenhle pokoj pro ni vždycky bude místem, kde překonala nejhorší bolest svého života a prožila nejšťastnější chvíle svého života. V těchto čtyřech stěnách se vyplakávala z nešťastné lásky a zároveň přivedla na svět Jamese. Danielle se navzdory všem doporučení rozhodla rodit doma. Protože bylo mnohem menší riziko toho, že jí někdo uvidí s novorozencem v náručí. Její porod probíhal pod velkým rizikem, protože dívka měla diagnostikované rizikové těhotenství a to ne nějaké banální. U domácího porodu jí hrozila i smrt, ale dívka si stála za svým rozhodnutím a tak po čtyřiceti osmi hodinách přivedla na svět toho nejkrásnějšího chlapečka na světě. V tomto domě, v tomto pokoji. Jak se mí rozloučit s tímto místem?

Povzdechla se a vzala do rukou oba dva svoje kufry plné oblečení. Ostatní věci už letěly napřed a nějací lidé od Modest!u je vyzvednou a dovezou k ní do bytu. Nechtěla bydlet u kluků ve vile, je přece dost samostatná na to, aby žila sama. Jenže věděla, že jakmile tohle řekla klukům, tak se s ní Louis začne hádat, Harry se s ní bude snažit normálně domluvit, Niall se jí bude zastávat, ale uvnitř chce, aby zase byla s nimi a Liam řekne něco ve smyslu, že by se měla rozhodnout. Jenže když to řekne tím jeho tónem hlasu a s kombinací toho obličeje, tak to nejde říct: „Ne."

Vyšla ze své ložnice a srazila se s Niallem.

„Promiň," omluvil se okamžitě blonďák a i dívka vykoktala omluvu, „já ti to vezmu." Nabídl se Niall a i když se snažila odporovat, tak mladík už sházel schody s jejími kufry v ruce. Zavrtěla s úsměvem hlavou.

Nevěděla, jak to mezi nimi je. Sice mu řekla, že je nějaká šance jak si jí získat zpátky, ale oni s Niallem se často chovali jako pár, co spolu teprve začal chodit, a oťukávají se. Ona se nechávala jemně líbat na rty a na čelo a vrch hlavy, nechala se držet v náručí a on jí nechával, aby se mu koukala několik minut na jeho tvář, když koukali na film. Byla z toho zmatená a to že přesně neví, co mezi nimi je jí štvalo. Vždycky když něco udělala tak se bála, aby to nepřestřelila a nezničila to.

A tak se cítil i Niall, který se snažil ze všech sil, aby Danielle dokázal, že zamilovat se do něj znovu nebude chyba. Pomáhal jí, nosil jí drobnosti, obdarovával jí něžnými polibky, na nic víc si však neodvážil. Možnost, že by to mohl mezi ním a Danielle pokazit ho děsila víc, než většina věcí, co ho normálně děsila. Tohle je jedna z těch šancí a věcí v životě co nesmí pokazit.

„Jamesi," usmála se Danielle, když spatřila svého syna, jak se marně snaží vzít svůj kufr do jeho malinkých ručiček, „tohle nech mamince, ano?"

James přikývl a úsměv se mu neztrácel z tváře. Cítil se skvěle, miloval cesty letadlem a ještě teď pojede do Londýna! Slyšel o tom městě svojí maminku dost často mluvit, jenže ho nikdy nenavštívili. Zvědavostí se skoro třásl a nemohl se dočkat, až tam konečně dorazí. Maminka mu sice říkala něco o tom, že poletí dvanáct hodin, ale jemu to ani nijak nevadilo.

„Máte všechno?" optal se kontrolně Liam, který po domě div nechodil se seznamem a neodškrtával si, co všechno ještě chybí.

„Snad jo," doufala Danielle, „při nejhorším to dokoupíme v Londýně."

„Mami, a neuletí nám to?" Zeptal se zvědavým výrazem James a v jeho očíčkách měl strach. Dívka se zasmála a vzala si ho do náruče.

„Neboj, zlatíčko, neuletí nám to. Máme letadlo, které bez nás neodletí," cvrnkla mu do nosu a tím ho trochu uklidnila. Doopravdy letěli soukromým letadlem, které bude obsahovat pouze Danielle, Jamese, Lucile, Nialla, Liama, Louise a Harryho.