„Stlejdo Hally!“ smál se malý James, když s ním kudrnáč létal po domě jako letadlo. Dívka se na něj s úsměvem koukala, ale když už to překračovalo nějaké meze, zastavila je.
„Už stačí,“ řekla a Harry byl donucen položit Jamese na zem. Chlapec se na maminku smutně podíval a začal natahovat. „Ale no tak,“ zasmála se Danielle a vzala si své dítě do náručí.
„Co kdybys šel strejdovi Louisovi ukázat, jak umíš plavat?“
„Jóó!“ zaplácal radostně ručičkama James a jakmile ho Danielle položila na zem, už se houpavým krokem dostával ke skříni, kde měl plavky.
Louis by si rád šel zaplavat, ale byl tu malý problém. „Já nemám plavky.“
Harry mávl rukou. „Já tady nějaký mám, ti půjčím.“
„To chceš jít jako k tobě domů a vzít si nepozorovaně dvoje plavky? To je trochu blbost, kluci budou chtít jít taky,“ ťukal si na čelo Louis, když s Harrym vyšli na chodbu, aby Dan mohla převlíknout Jamese v klidu. Kudrnáč na jeho argument nic neřekl, jenom otevřel dveře skoro na konci chodby a vešel. Louis ho po chvíli následoval.
Stanul na kraji malebného pokoje. Bílé stěny a nábytek společně s doplňky byly laděny do světlého dřeva, nic tmavého. Byl to útulný pokoj.
Harry otevřel jeden šuplík a vytáhl z něj dvoje plavky: „Možná ti budou trochu velký, ale to snad přežiješ.“ Hodil po svém kamarádovi jedny. Ten jen poděkoval, zeptal se na koupelnu a poté se tam šel převléknout.
Ale ne jen proto. Hned jak se tam podle Harryho instrukcí dostal, pustil trochu vody z umyvadla a opláchl si obličej, musel trochu vstřebat všechny ty informace, které se dneska dozvěděl. Danielle má dítě. S Niallem. Tohle byla informace, která ho vyváděla z míry mnohem víc než fakt, že dívka bydlí vedle Harryho vily. Nevěděl, jak by měl s touto informací naložit. Jistě, Danielle si nepřála, aby to někdo věděl, ale… vždyť Niall se kvůli ní skoro zabil! A navíc by měl vědět, že má syna. James si nezaslouží nemít otce. Kdyby on byl Niallem a dozvěděl se, že má syna o kterém nevěděl… tak by to možná hnal i k soudu. Ale úplně si Nialla nedokázal představit, jak se soudí s Danielle. Tohle riziko si asi hnědovláska neuvědomuje.
Asi by bylo správné to Niallovi říct… ale na druhou stranu nemůže rozhodovat o životě jeho kamarádky. Tohle je věc, kterou by si měla vyřešit sama.
Převlékl se tedy do plavek a svoje oblečení nechal položené na skříňce v koupelně. Poté sešel schody, kde už na něj čekal James s nafukovacím kruhem, rukávky a nadšeným úsměvem.
„Louisi!“ Zatleskal, a poté se zaujatě podíval na všechna jeho tetování. Ukázal za jedno z nich prstíčkem: „Louis nemocný?“
Louis se zasmál a dřepl si k malému chlapci: „Kdepak, Jamesi, to je tetování. Nejsem nemocný, je to jenom obrázek na kůži, víš?“
Hošík zaujatě přikyvoval a poté prstem začal obkreslovat jedno z tetování na Louisovi hrudi. Poté se podíval na Danielle: „Taky tetování!“
Dívka ho chytla za ruku. „Až se vrátíte z bazénu, tak nějaké natiskneme, ano?“
Její syn nadšeně přikývl a už táhl Louise a i právě příchozího Harryho na zahradu, kde měli bazén zapuštěný do země. Jakmile Danielle osaměla, svalila se na židli a složila si hlavu do dlaní. Co má teď dělat? Louis to někomu vykecá, a potom co? Nastane naprostý blázinec. Média se zblázní, nedají jím pokoj, a jestli se to dozví Niall… docela dobře si ho dokázala představit v soudní síni, jak se s ní soudí o Jamese. Jestli něco nechtěla, tak to bylo zatahovat Jamese do svých problémů z minulosti. Tenkrát byla mladá a blbá… a teď už je na to pozdě.
ČTEŠ
That Life || One Direction FanFic
أدب الهواة#pokračování That Girl a That Boy# Dva roky ode dne, kdy Danielle odešla. Dva roky ode dne, kdy si Niall ujasnil své city. Dva roky ode dne, kdy se všechno zkazilo. #### „Vzpomínky jsou štětec a city jsou barvy. Je jen na nás, jakou si s nimi namalu...