That Life || One Direction FanFic

chapter nine

Ani jeden nevěděl, jak dlouho tam stáli a nesměle okusovali rty toho druhého. Oba dva se cítili, jako kdyby létali a ani nestáli nohama pevně na zemi. Jejich mysl se vznášela někde nad nimi a nevnímali nic jiného, než přítomnost a tělesné teplo člověka, kterého milovali.

„Co to děláš?!" Ozvalo se najednou Danielle v hlavě a ona trochu strnula. „Neříkala si, že ať se stane, co se stane, tak do toho nespadneš znova? Mysli na sebe, mysli na Jamese!" Křičelo na ni její podvědomí a ona v jejím mozku se dohadovaly dvě osobnosti. Jedna, která nechtěla Nialla ani vidět a pak druhá plná nedořešených citů s jediným přáním – schovat se v blonďákově náruči a už nikdy z ní nevylézt.

Danielle se nemohla rozhodnout, nechtěla se odtrhnout od jeho rtů, protože věděla, že jakmile tahle chvíle skončí, bude mít Niall spoustu otázek na které nechtěla odpovídat. Jenže co bylo lepší, nechat se líbat člověkem, který jí i když nevědomky ublížil jako nikdo jiný, nebo ho odpálkovat několika neurčitými odpovědi a ochránit svoje srdce před tou stejnou chybou, co udělala před tím?

Rozhodla se.

Položila svoje ruce na Niallovu hruď a s mlasknutím se od něj odtrhla a uhnula pohledem. „Promiň," řekla hned, „tohle byla chyba."

Mladík nechápavě zamrkal a podíval se na dívku nevěřícným výrazem, za který chtěl asi skrýt ten plný bolesti. Těmihle pár slovy dokázala v něm probudit bolest, jako kdyby mu někdo šlápl na srdce a ještě celou silou. Odstranil svoje ruce z jejího pasu a smutně přikývl, svoje emoce však skryl za falešný úsměv.

„Jo, to byla."

Danielle se kysele zašklebila a marně se snažila zase zavřít staré rány, které se každým slovem, co vypustil z úst, zase otevíraly. No, za tohle si ale mohla sama.

Rozpačitě stáli a koukali se jeden na druhého a v místnosti se vznášelo trapné ticho. Danielle nevěděla, co by měla říct a Niall se snažil odhadnout, jestli je teď vhodné se začít ptát na otázky. Nakonec to ale nevydržel, prostě se musel zeptat.

„Proč jsi odešla?" Zeptal se na otázku, která mu ležela v hlavě velmi dlouhou dobu. Danielle se zamračila, myslela si, že mu to došlo. A navíc mu to psala i v „dopise na rozloučenou," takže nechápala, proč se jí na to ještě teď ptá.

„Napsala jsem ti to," odpověděla vyhýbavě, jenomže jí věděla, že jenom tahle odpověď mu nebude stačit.

„Já vím. Ale já to chci slyšet."

Dívka se na něj s rozšířenými zorničkami podívala a v jejích modrých duhovkách se mohla najít i malinkatá jiskřička vzteku. Ve své mysli skoro zuřila. „Jak jako, že to chce slyšet? Co si o sobě jako myslí?" burácela Danielle, jenže nakonec se zhluboka nadechla, poté vydechla, načež se Niallovi odhodlaně podívala do očí.

„Na tohle právo si ztratil nárok už před hodně dlouhou dobou." Odsekla a chtěla odejít nahoru do a tam se zamknout, jenže jí Niall chytil za zápěstí a zase si jí přitáhl k sobě.

„Já jsem ztratil nárok na odpověď? Já si jí zasloužím!" Vztekal se pro změnu zase on a celý ve tváři zčervenal. „Ty si myslíš, že když si jen tak zmizíš a nenecháš po sobě nic jiného než jeden blbý papír, tak je jako všechno v pohodě? Není! Zachovala ses jako největší sobec, kterému nezáleží na svých nejlepších kamarádech!" Začal hnědovlásku obviňovat a ona se nemohla divit více, než teď. Že ona je tady ten sobec?

„A co jsem podle tebe měla dělat, Nialle?" Vytrhla mu svoji ruku z jeho sevření a rozmáchla se. „Já tě milovala, Nialle. Milovala! Jako největší idiot jsem ti ale nechtěla kazit tvůj „dokonalý" vztah a tak jsem držela jazyk za zuby, protože ty jsi o mně jako o potencionálním milostném zájmu nikdy neuvažoval. Pak přišla ta noc, a já jsem si myslela, že jsi jednal z vlastní vůle, ale ne, to jenom tady pan dokonalý si potřeboval vyzkoušet i jiné vody, než jeho přítelkyně, co? Nemáš nejmenší tušení, jak moc jsem trpěla poté, co jsem se probudila a na tobě bylo jasně vidět, že toho hluboce lituješ. Nic o mé bolesti nevíš, nic nevíš. Musela jsem se chránit, Nialle, jinak bys mě zničil úplně a já nejsem tak blbá, abych si kvůli tobě nechala zničit svůj život. Promiň, ale to kvůli neopětované lásce doopravdy neudělám." Zakroutila hlavou a do očí se jí zase začínaly tlačit slzy.