That Life || One Direction FanFic

chapter three

Louis stál před dveřmi jako paralyzovaný. Netušil, co by měl teď udělat. Čí je to dítě? Je snad Danielle?

Dítě si ho zvědavě prohlíželo a po chvíli se jeho očíčka rozzářila: „Ty... ty zpívat!"

Louis se zarazil, ale poté se usmál a přikývl. Podřepl si, aby byl zhruba na úrovni dítěte: „Kdepak máš maminku?"

Dítě jeho otázku ale úspěšně ignorovalo. „Maminka taky zpívat, moc klásně. Co ty zpívat, ona zpívat taky!"

Louis neměl problém s tím mu rozumět, jako nejstarší dítě z velmi početné rodiny dobře rozuměl batolecí řeči. Nemohl se neusmát ovšem nad tou roztomilostí. Rozhodl se tedy se zeptat na jinou otázku: „Jak se jmenuješ?"

„Já..."

„Jamesi! Kolikrát ti mám říkat, že ty dveře otevírat nesmíš! Panebože, tu kliku už fakt musím dát pryč," hubovala Danielle, ale jakmile si všimla, kdo stojí ve dveřích, zmlkla a vzala chlapce do náruče. Louis se zase postavil a podíval se na dívku neutrálním výrazem.

Ve zlomku sekundy Danielle zabouchla dveře, jenomže jí v tom zabránila bota. Bota Louise Tomlinsona, který znal dívku moc dobře na to, aby věděl, o co se pokusí. „Pust mě dovnitř, Felicity."

Dívka se chvíli rozmýšlela, ale nakonec přece jenom znovu otevřela dveře a vpustila mladíka dovnitř. A je to tady.

///\\\

„Kde ten Louis jenom může být?" Mumlal si pod fousy Harry a chodil po obýváku. Mimoděk se podíval z okna a skoro se mu zastavilo srdce, když viděl Louise u vedlejšího domu. Jejího domu. A co hůř... dřepěl. Mluví s Jamesem.

„No do prdele!" Ujela Harrymu nadávka, kterou by normálně vůbec neřekl. Ale... tohle je hodně v háji.
Rychle vyběhl z domu a běžel k vedlejšímu domu. Dveře se zrovna zavíraly, ale před tím než se zavřely úplně, podařilo se mu vklouznout dovnitř, takže málem srazil jak Louise, tak Danielle s Jamesem.

„Slejda Hally!" vykřikl žvatlavě James a Harry se na něj usmál a šťouchnul mu do tváří. Pak se odpoutal od roztomilosti Jamese a skočil po Louisovi, kterému zakryl oči a mířil s ním ke dveřím.

„Nic si neviděl, nic si neslyše, a už vůbec ne Danielle a malé dítě. Tímto jdeme pryč." Vykřikl. Louis si sundal jeho ruce z očí a se zamračeným pohledem se na něj podíval. No, zamračeným... Z jeho očí šlehaly blesky.

„Tys o tom celou dobu věděl?" Křiknul na Harryho a měl na něj nevýslovný vztek. Jak si mohl dovolit to tajit před ním? Před kluky? Před... před Niallem?

Harry provinile kývl.

„A to tě nenapadlo, že bys to třeba mohl někomu říct? Vždyť pro boha, Harry! On se skoro zabil!" Vyčítal mu dál jeho kamarád, ale Danielle už v chodbě nebyla, stála s Jamesem v obýváku, takže ani jeden neslyšeli ani slovo. A to snad bylo dobře, protože těmi nadávkami co Louis na kudrnáče vychrlil, by si nepřál slyšet ani vás nejhorší nepřítel.

Dívka po chvíli ztratila trpělivost, a zase se s Jamesem v náručí vrátila do chodby.

„Nech ho být," zastala se nebohého kudrnáče, který se snažil uhýbat Louisovým úderům. „Já jsem ho prosila, ať mlčí."

Louis se aspoň částečně uklidnil už jenom pro to, aby nešel... Jamesovi? Jo, aby nešel Jamesovi špatným příkladem. Na to však bylo pozdě, klučina už zatínal pěstičky a lehce s nimi Harryho bouchal. Kudrnáč se jen zasmál a převzal si ho od Danielle.