That Life || One Direction FanFic

epilog

Říkají, že všechno zlé je pro něco dobré.

A Danielle se svoji rodinou toho byla živým důkazem. Skrz ta léta je potkaly všelijaké hrůzy a nejhorší z nich byl ten čas, kdy James sváděl boj se stejnou rakovinou, jakou trpěla i její matka. Tehdy si dívka sáhla na úplné dno a nebýt Nialla, tak se z toho sesype. Tehdy díky němu pochopila, že smutněním nic nevyřeší a Jamesovi i sobě tím spíš škodí.

Díky bohu se z toho tehdy malý James vzpamatoval a z této hrozivé situace si Danielle odnesla jednu věc, která je napsaná snad všude. Ve všech citátech, knihách, ale nikdo tomu nevěří, dokud si to nezažije. V těžkých chvílích je potřeba neztrácet naději, víru a úsměv.

Danielle s Niallem a jejich dětmi ještě čeká spoustu událostí a některé možná nebudou úplně růžové, ale ona si věděla, že to zvládne.

///\\\

„Jamesi," zaklepala Danielle na dveře svého syna a pomalu je otevírala, „pojď už dolů, za chvíli jsou tu Liam se Sophií, Lucy a Bearem. Louis s El a Harry s Lucile se chvíli zdrží, protože musí ještě na poštu."

Jakmile mladík uslyšel, že hosté za chvíli dorazí, rychle dopsal zprávu na mobilu a pak se s úsměvem vydal se svojí matkou domů.

„Tak tady jste," usmál se muž, který se zrovna vrátil ze zahrady, kde právě dochytal všechny věci na oslavu a grilování, „je tam nádherně, ty sis to počasí na ty osmnáctiny doopravdy snad objednal." Poplácal svého syna po rameni a Danielle se na ně s úsměvem koukala. Nemohla uvěřit, že to už je skoro šestnáct let od doby, co všichni bydlí v tomhle domě. Říká se, že čas běží rychle, když se člověk baví.

„Mami," oslovil svoji matku James, „nekoukej se na mně, jako kdybych se někam stěhoval a neměl tě už v životě vidět."

Danielle se zasmála a objala ho. I když byl o trochu vyšší než Niall a doopravdy se s její výškou objímal špatně. „Nemůžu si pomoci, vyrostl si tak rychle."

„Mami!"

Niall se zasmál: „Jamesi, víš, že to tak nemyslí. Je to ženská."

Danielle se zamračila a od svého syna se odtáhla: „Jo, a hlavě, že tys nebrečel, když šel James do první třídy."

Niall po ní střelil vražedným pohledem a James se zasmál. Pak se všichni otočili na schodiště, protože se ozvaly kroky.

Po schodech sbíhala čtrnáctiletá dívka v modrých krajkovaných šatech a trochu polekaným výrazem na tváři: „Už přijeli? Prošvihla jsem to?"

Niall se usmál: „Neboj, zlatíčko, nikdo tu ještě není. Co ti ale trvalo tak dlouho?"

Dívka se posadila na gauč. „Dodělávala jsem ještě jeden cover, než to budu moci dát na internet. Ale musím ještě nazpívat jednu část, nějak se to pokazilo."

„No jo, naše malá zpěvačka," pohladila jí Danielle po vlasech. „A co to je tentokrát za písničku?"

Její dcera se trochu začervenala: „No... Je to vlastně With you alone. Všichni chtěli, ať nazpívám nějakou tvojí písničku, a mně se tahle líbí."

„Moje první písnička," povzdychla si Danielle a usmála se, když si vybavila, kdy ji zpívala poprvé. „Ale jsem si jistá, že to bude skvělé."

Zazvonil zvonek a James se div nepřerazil, když běžel otevřít. Danielle se s povytaženým obočím podívala na svého manžela a ten jenom pokrčil rameny.