That Life || One Direction FanFic

chapter five

„Je ti jasný, Louisi, že nesmíš nikomu říct, co jsi tady viděl, že jo?" Ujišťoval se Harry, aby náhodou jeho kamarád rovnou nevyklopil všechny události několika posledních hodin jejich blonďatému příteli. Louis kývl, ale nevypadal zrovna dvakrát nadšeně.

„Měli bychom mu to říct," povzdechl si Louis, „je to nefér, aby nevěděl, že má syna."

„Myslíš, že já to nevím? Ale Danielle si kvůli němu prošla peklem, já jí chápu, že podobnou bolest nechce přivodit Jamesovi a ani sobě."

„To je tak sobecké," nesouhlasil Louis. „Ale co James? Jaké myslíš, že je pro něj vyrůstat bez táty?"

„Já to vím moc dobře, Louisi, ale tohle je něco, co nerozhodujeme my. Můžeme s tím nesouhlasit, ale já nehodlám Danielle zradit."

„A proto tady zrazuješ Nialla? Uvědomuj si, koho znáš déle?"

„Takže ty mu to řekneš?"

Louis se zarazil. Už dávno dospěl k rozhodnutí, že tohle je něco, co mu musí říct Danielle sama, jenomže... bylo to tak těžké. Nechtěl zradit ani jednoho z nich, oba dva je měl až moc rád.

„Rozhodně ne teď. Ale jestli ho ještě jednou najdu v koupelně, jak se snaží spáchat sebevraždu, poté už žádné omluvy nebudou. Pak mu to řeknu, Danielle NeDanielle, tajemství netajemství."

Oba dva si vybavili ten pohled na zničeného Nialla a otřásli se. Do teď z toho měli slzy v očích. On a Danielle prostě musí všechno komplikovat, místo toho aby si sedli a vyřešili všechno spolu, radši odjedou, nebo prostě mlčí do té doby, než z toho skoro umřou. Tohle je... strašné.

Oba dva už mlčky došli k Harryho domu, a jakmile kudrnáč strčil klíče do zámku, dveře se otevřely.

„Kde jste byli tak dlouho?" Sledoval polozavřenýma očima Liam.

„Niall ti to neřekl?" Podivil se hraně Louis. „Zjistil jsem, že všechny kalhoty co tu mám, jsou malé, takže jsem si šel s Harrym koupit nové. Mám je na sobě, jsou super, co?"

Louis možná teď zněl jako holka, co se chlubí svojí nejlepší kamarádce, ale on si nemohl pomoci, zpanikařil. Dlouho nelhal a ani nechtěl.

Liam si je chvilku podezřívavě prohlížel, ale nakonec jeho výraz povolil. „No dobře, pojďte dál."

Harry si oddechl. Tohle bylo o fous.

///\\\

Dva týdny uběhly jako voda a Harry s Louisem byli zrovna u Danielle a loučili se s nimi. Liama a Nialla poslali napřed s tím, že si musejí ještě něco zařídit. Nelhali, museli rozloučit.

Za ty dva týdny strávili skoro všechny dny u Danielle a James jim neskutečně přirostl k srdci. Byl to roztomilý andílek a naprostý snílek, který nikdy neztrácel úsměv. Byl plný radosti i z obyčejných věcí, nebylo pochyb, že ho Danielle vychovává dobře. Pro Louise se stal něco jako synovcem, skoro členem rodiny.

„A musíte dooplavdy jet?" Smutně ho objímal James.

„Musíme. Ale neboj, někdy za tebou a maminkou přijedeme," uklidňoval ho hnědovlásek a hladil ho po zádíčkách. „Dobře se tu o holky starej, jo? Budeš tu jediný chlap a tak je musíš chránit, dobře?"

James přikývl a nastavil malíček na malíčkový slib. Tohle ho naučil Louis, a jakmile se naučil oddělit malíček od ostatních prstů, používal to naprosto všude. Nejroztomilejší věc na světě.

„Tak se opatrujte," rozloučil se později i s Danielle i Lucile. „A nezapomeňte nám někdy zavolat."

„Neboj," usmívala se Danielle. „Mějte příjemný let."