Danielle stanula na britské půdě, a jakmile vystoupila z letadla, ovanul jí silný studený vítr, ale jí to nevadilo, byl cítit po Anglii. Blaženě se usmála a s koutky nahoře pokračovala i k odletové hale. U místa kde se jim měli vynořit kufry jí, ale čekalo milé překvapení.
„Paule?" Zeptala se vykolejeně, když uviděla známou hlavu jejího nejoblíbenějšího bodyguarda. Muž se otočil a roztáhl náruč.
„Překvápko!" Vykřikl a za pár vteřin svíral hnědovlásku v náručí. „Čau ty jeden moulo, kdes byla ty roky?" Ptal se jí s úsměvem, ale doopravdy byl rád, že Danielle zase vidí. Chyběla mu.
„Sám to víš, tak se neptej," mrkla na něj. „Paule, tohle je James. Můj syn."
Niall sledoval celou tuhle situaci ostřížím zrakem a sledoval mužovu reakci. S ním to ani nehnulo, jen si dřepnul na bobek a pocuchal malému klučinovi vlasy. „Však my se známe, viď šampióne." Blonďák vykulil oči, když James přikývl. Nemohl tomu uvěřit.
„Paul to celou tu dobu věděl?" Zamračeně skoro křičel a Danielle mu vrátila stejný obličej. On jí nemá co vyčítat.
„Ano, věděl, ale to není tvoje starost," odsekla mu. Těch několik hodin v letadle se nevyvíjelo dobře, Niall s Danielle se docela dost ošklivě pohádali a už to nebyla žádná banální hádka, ale největší v jejich vztahu. Niall nevědomky začal vyčítat Danielle, že ho tak opustila a taky to, že mu neřekla o Jamesovi. Dívku to dopálila, myslela si, že tohle už mají za sebou, ale pro něj to ještě stále je otevřená kapitola, ke které se chtěl vrátit. Jenže ona ne. Pořádně se chytli a momentálně spolu nemluvili a z jejich letmých polibků a nesmělých zamilovaných úsměvů najednou sešlo. Kluci s Lucile to jenom smutně sledovali, nehodlali se do toho plést, ale všichni doufali, že by se ti dva konečně mohli dát dohromady.
„Nezačínej s tím zase," povzdychl si Niall, jenže tím jeho tónem dívku akorát dopálil ještě víc. Už už se nadechovala k ostrému protestu, jenže nakonec pusu zavřela, polkla a poté si vzala svého syna do náruče a většinu obličeje mu překryla svými vlasy a na uši mu dala těsnící sluchátka, co si sbalila do své tašky.
„Měli bychom jít. Jak moc špatný je to venku, Paule?" Obrátila se k muži a Nialla naprosto ignorovala.
„Docela dost, fanoušci se od té události v LA sjíždějí a někteří tam stojí už šest hodin. Mohli byste mi říct, koho napadlo, abyste šli na letiště bez ochranky?" Kroutil nespokojeně hlavou a Danielle sjel pohled na Nialla. Ten jen pokrčil rameny a dál trucoval.
„Tak jdeme?" Dotázala se všech, a když se ujistila, že se o její kufry postarají kluci od Paula, s hlubokým nádechem vešla do odletové haly. Jakmile první lidé zahlédli její obličej, spustil se neskutečný hluk a ona k sobě Jamese přitiskla ještě víc. Docela ji mrzelo, že se nemůže věnovat svým fanouškům, ale momentálně bylo bezpečí Jamese důležitější.
„To je James! Panebože, ten je tak roztomilý," ozývalo se z několika stran a ona se musela usmát. Jenom ona věděla, jak to, že někteří fanoušci znají jméno jejího syna. Nialla to ale ještě mnohem víc dopálilo. Ona se neobtěžuje to říci jemu, svého nejlepšímu kamarádovi, ale fanouškům to řekne? Jak? Jak to mohli vědět? Užírala ho nevědomost, stejně jako všechny ostatní.
Danielle se pomocí zástupu bodyguardů, co jí chránili před fanoušky, dostala před letiště a mohla bezpečně nastoupit do připraveného auta. Snadno poznala, které je to její, jenom jedno totiž mělo dětskou sedačku. Připoutala Jamese a pak se sama posadila na zadní sedadlo. Počkala, než se naloží všechny jejich věci, a když Lucile usedla na přední sedadlo a kluci se naskládali do druhého auta tak konečně připravení řidiči vyjeli vstříc společné vile.
ČTEŠ
That Life || One Direction FanFic
Fanfic#pokračování That Girl a That Boy# Dva roky ode dne, kdy Danielle odešla. Dva roky ode dne, kdy si Niall ujasnil své city. Dva roky ode dne, kdy se všechno zkazilo. #### „Vzpomínky jsou štětec a city jsou barvy. Je jen na nás, jakou si s nimi namalu...
