That Life || One Direction FanFic

chapter two

Danielle byla z dnešního dne šíleně nervózní. Už to jsou dva roky, co si dala pauzu od veškerého vystupování na veřejnosti, ale dnes (a ještě na její narozeniny! Vážně, s tímhle už neměla nic společného) je ten den, kdy se zase vrátí do světa showbussinesu. Popotáhla si látku svých skvělých šatů a upravila si diadém. Limuzína zastavila a ona se zhluboka nadechla. Tak jo, jdu na to.

Dveře se otevíraly a ona postupně vylézala s auta a snažila se u toho vypadat alespoň trochu normálně. Skoro okamžitě jí osvětlily blesky fotoaparátů a ona musela odolat touze si zakrýt oči, aby jí to světlo tolik nepálilo. Místo toho se jen ušklíbla a hrdě zvedla hlavu. Usmála se a bylo na čase splnit přání její nejlepší kamarádky. Vytři jim zrak, Danielle.

Dívka se různě natáčela, pózovala a vůbec to vypadalo, že ani není na červeném koberci, ale na módní přehlídce, nebo na focení pro módní časopis. Cítila se skvěle. Ani by neřekla, ale člověk si na tohle rychle zvykne.

Za ty dva roky se změnila. K lepšímu. Užívala si mnohem více života, byla více spontánní, ale zároveň zodpovědnější. A co nejlepší... naučila se sama sebe mít ráda. Ještě pořád se sice cítila nejistě, když se měla někde prezentovat v plavkách nebo v upnutých šatech jako teď, ale už se tolik nepodceňovala. Když řekla, že něco dokáže, tak to taky dokáže.

Upíraly se na ní pohledy všech lidí, ale jeden jí doslova vypaloval díru do těla. Jeden pohled. Jeden obličej, kterému se snažila co nejvíce vyhýbat.

Ani neměla odvahu mu věnovat alespoň pousmání. Asi bude nejlepší, když bude dělat, že si ho ani nevšimla. Jo, přesně to udělá.

///\\\

Niall se na ní nemohl vynadívat, připadal si paralyzovaný. Jeho dlouho dušené a ukrývané city vyplavaly se vší krásou na povrch a on si byl jistý, že je v obličeji červený jako rajče. Sledoval každý její pohyb, každou grimasu a nemohl si pomoct... Toužil po tom si jí přitisknout k sobě, políbit na ty hříšné rty a vjet jí rukou do těch jemných vlasů...

„Tak ale dost!" vykřiklo jeho podvědomí a on se vzpamatoval. „Teď se nesmíš nechat Danielle rozptylovat. Máš tu práci, ne?"

Niall si povzdechl. To byla pravda. Nejdřív práce, potom zábava.

„Jdeme?" otočil se ke klukům, kteří na svoji kamarádku koukali nějak podobně, jako před chvílí on. Vzpamatovali se a vešli do kina, kde se bude konat premiéra. Usadili se do sedaček.

„Ty Harry," oslovil mladíka najednou Liam, „ty jsi věděl, že sem má Danielle dneska přijít?"

Harry vystrašeně vykulil oči: „Proč- proč si to myslíš?"

Liam pokrčil rameny: „Jenom že jsi tak strašně klidný a ani ses netvářil překvapeně, když se objevila."

Harry se nervózně ušklíbl a Niall se na něj podíval skrz přivřené oči. Tak tady něco nedává smysl.

„Asi jenom nedávám tak najevo emoce," snažil se to zamluvit Harry a touhle odpovědí očividně uspokojil Liamovu zvědavost. Jenže Niall na něj měla ještě nějaké otázky. Bohužel pro něj, než se stihl zeptat, ve filmovém sále se setmělo a film začal. Blonďák se zahrabal do sedačky a snažil se nešmejdit pohledem po sálu, protože kdyby zahlédl Danielle, nemohl by z ní spustit oči. A kdyby na ní koukal celou hodinu a půl, vypadal by jako naprostý idiot.

I když si tohle „předsevzetí" dal, stejně mu zrak několikrát sklouzl na opačnou stranu sálu, a jakmile spatřil akvamarínový diadém, v duchu se profackoval a div nezaúpěl. Tohle přesně nechtěl. Snažil se, doopravdy ano, ale jeho oči stejně sklouzly k hnědovlásce sedící o dvě řady blíže k plátnu.