That Life || One Direction FanFic

chapter twenty four

Ze společné vily Danielle, Niall a James odcházeli zhruba v sedm večer, protože se ještě museli dokodrcat přes celý Londýn do dívčina bytu a uložit Jamese k spánku. Únavou už zíval, a jakmile se umyl a lehl do postele, v tu ránu usnul a ani nepotřeboval ukolébavku. Danielle tedy pomalu opustila jeho pokoj a sama se chtěla chystat do postele. V tu chvíli jí zazvonil mobil.

„Felicity, prosím," zvedla telefon a ani se nepodívala na to, kdo jí volá.

„No to je mi ale pozdrav," zasmál se známý hlas a dívka se zarazila.

„Tati?" ptala se zmateně. „Co se děje?"

„To nemůže otec zavolat své dceři?" urazil se trochu Max, ale z jeho hlasu se neztrácel ten hravý tón.

„Jistě že můžeš," skoro se plácla do čela Danielle, „jak se máš?"

„To bych se měl ptát spíš já tebe," naznačoval její otec.

Danielle chvíli nechápala, jenže pak jí to došlo. „Ty ses koukal na Jamesovu show?"

„No jasně," dosvědčoval jí Max. „Nenechal jsem si ujít jediný tvůj výstup v televizi nebo v rádiu."

„V tom případě asi víš, že mě Niall požádal o ruku," usmála se.

„To vím," přikývl Max, i když ho Danielle nemohla vidět. „Moc vám oběma gratuluju. Niall doopravdy vypadá jako skvělý kluk."

„To on je."

„Ale stejně, jestli mojí holčičce ublíží, tak mu uříznu..."

Danielle mu s nervózním smíchem skočila do řeči, přesně pochopila, co chtěl její otec říci. „Každopádně jsem se tě chtěla zeptat, jestli máš tenhle týden volno."

„Počkej, kouknu se do diáře," zavtipkoval, „jasně, že mám. Co potřebuješ?"

„Chtěli jsme za tebou zítra přiletět a oslavit Vánoce," přiznala dívka. „Šlo by to?"

„Ale jistě, zaradoval se Max," Danielle a James mu moc chyběli. „A v kolik zítra přijedete?"

„Asi ve tři odpoledne, v jednu přistáváme."

„Tak dobře," prohrábl si Max vlasy a skousl si ret při pomyšlení, že má jenom něco okolo patnácti hodin na to, aby uklidil celý dům. „Těším se na vás. Přijedete i s Niallem?"

„Jestli by ti to nevadilo," potvrdila nesměle Danielle a trochu se bála, že odmítne, „ráda bych ti ho pořádně představila. Docela bych mě potěšilo, kdybyste spolu jak budoucí rodina vycházeli."

„Neboj se, holčičko," uklidnil jí. „Dokud ti znovu nezlomí srdce, tak to nějak zvládneme."

„Díky, tati," úlevně se usmála a ze srdce jí spadlo jedno velké klubko obav. Posadila se na postel a přehodila si nohu přes nohu. „Tak se uvidíme zítra."

„Tak zítra," rozloučil se s ní. „Pozdravuj všechny, mám vás rád."

„Vyřídím. My tebe taky."

„Tak ahoj."

„Ahoj."

A s tímhle hovor skončil. Dívka zapojila mobil do nabíječky a zavřela oči. Cítila se trochu nervózní, přece jenom představení Nialla jejímu otci by se nemuselo obejít bez komplikací. Ale na druhou stranu už Nialla přece jednou viděl, takže by to nemusel být až takový problém, ne?

Z takovýchto myšlenek jí vytrhlo až to, když se postel usnula a na jejích ramenech se objevily dvě ruce, co jí začaly malými kroužky masírovat. Slastně zakňučela a natiskla se na ty ruce více ve snaze dostat více masáže.