That Life || One Direction FanFic

chapter twenty eight

VAROVÁNÍ: ROMANTIKA JAKO Z NEJKÝČOVITĚJŠÍHO FILMU, ALE TAK CO...  

Uběhly dva měsíce a Danielle přešlapovala v pronajatém pokoji a její nervozita stoupala. Její hodina se blížila a ona si zlehka přejížděla po sněhobílých šatech, ve kterých vypadala jako princezna. Její lokny se jí spouštěly po zádech až k pasu a na hlavě jí hrdě seděla ozdobná čelenka se závojem.

„Tak Danielle za chvilku," vkročil do pokoje její otec, ale v tu chvíli zmlknul a s vykulenýma očima se díval na svoji dceru, kterou měl rád více než sebe. „Vypadáš-vypadáš..." Nemohl se vymáčknout.

„To je to tak zlé?" Zeptala se vyděšeně Danielle a najednou se neviděla tak perfektně jako před tím. Šaty jakoby najedou sešedly, čelenka tak nezářila a přísahala by, že má rozmazanou řasenku.

„Ne!" Vykřikl Max, protože přesně věděl, na co jeho dcera myslí. „Vypadáš naprosto kouzelně," přistoupil k ní a políbil jí na čelo. „Úplně jako princezna. Niall má veliké štěstí, že tě má."

„To spíš já mám štěstí," pousmála se, když v tu chvíli se dovnitř přiřítil James navlečen v černém smokingu, který mu určitě kupoval Niall za jejími zády. Ona pro něj chtěla bílý.

„Koukej mami!" vykřikl a udělal takovou směšnou pózu, při které Danielle vyprskla smíchy.

„Sluší ti to, sluníčko," usmála se na něj a v tu chvíli přilítla Lucile ve svých šatech.

„Jamesi! Kolikrát ti mám říkat, že v tom smokingu se neběhá!" Pokárala ho, ale s chlapcem to ani nehnulo. „Wau," otevřela pusu, když se podívala na svoji kamarádku. „Vypadáš jako anděl."

„Ah, díky Lucile," Danielle stydlivě sklonila hlavu do země a objala černovlásku. „Díky," poděkovala jí. „Za všechno."

„Co bych pro tebe neudělala," mrkla na ní a v tu chvíli zazněl zvonek, který shromažďoval hosty do kostela. „Je čas."

////

„Máš ještě čas zdrhnout," zasmál se Harry, který stál vedle svého kamaráda.

„Nejsem jako ty," zakřenil se Niall.

„Ne, vážně, jenom vyběhneš z kostela a ušetříš si život," utahoval si z něj dál Harry.

„Já nakonec budu litovat, že jsem si tě vybral za svědka," zamumlal si Niall pod nos a netrpělivě skenoval všechny hosty, které na svou svatbu s Danielle pozvali. Celebrity, rodina a pak kamarádi ze škol.

Byl nervózní. Potil se a kravata jakoby se mu uvazovala okolo jeho krku čím dál tím víc. Nemohl dýchat, před očima se mu skoro míhaly rudé mžitky. Včera byl z obřadu nadšený a nemohl se dočkat, ale teď, když onen den nadešel, uvažoval, jestli je to vůbec dobrý nápad.

Najednou se mu varianta útěku nezdála tak špatná. Ty dveře přece stáli tak blízko.

„Ale to bylo ze srandy!" Vykřikl Harry, který přesně věděl, co se jemu kamarádovi honí hlavou. Viděl mu to na očích. „Podívej," otočil si Nialla k sobě a chytil ho za ramena. „Stojíš tady a čekáš na holku, na kterou si čekal skoro čtyři roky! Máte spolu syna, o kterém si sice nevěděl kvůli vlastní blbosti..."

Niall se zamračil: „Nepomáháš."

„Ale přes to všechno jste tu spolu a věř mi, vypadá skvostně. Takže, jestli utečeš, necháš u oltáře stát svoji vysněnou holku. Princeznu, o které si vždycky snil. A jestli si necháš utéct svůj sen, přísahám, že si jí vezmu já."