That Life || One Direction FanFic

chapter twenty five

„Takže, Nialle," oslovil ho Max, když všichni seděli u oběda, „jak to teďka s Danielle máte?"

„Tati!" okřikla ho Danielle, ale on se jenom zasmál.

„No co? Jako jeho budoucí tchán si ho musím pořádně proklepnout, než mu tě dám. A jelikož si o něm skoro všechno ohledně jeho práce a rodiny zjistit na internetu, tak se alespoň musím ujistit, že to s tebou myslí vážně," trochu se zamračil na Nialla a ten polkl. „Takže, jaká je tvá odpověď?"

„No," zarazil se Niall a přemýšlel, jak na to má opovědět. „Máme se na tom skvěle. Sice jsme měli nějaké neshody, ale já vím, že bych bez Danielle nedokázal žít. A ani bez Jamese. Propásl jsem dva roky jeho života, ale už ho neopustím. Jen přes mou mrtvolu."

Danielle ačkoliv se pořád mračila, se musela trochu pousmát a rysy jí zjemnily. Tahle slova jí zahřála u srdce a přemáhala se, aby se nezačala usmívat jako bláznivě zamilovaná puberťačka. I když je pravda, že tou ona ještě tak trochu je. Přece jenom, je jí jenom dvacet čtyři.

„Jsi ochoten jí splnit jakékoli přání?"

„I to nejmenší či nejbláznivější," přikývl Niall.

„No a co kapela? Byl bys ochoten se pro ni vzdát místa v ní?" nadzvedl obočí Max a Danielle potlačila vykvíknutí a vyletěla jako čertík z krabičky.

„Tati, tohle opravdu přeháníš," zamračila se, „Niall se kvůli mně nebude vzdávat své práce."

„Ano," ignoroval její rozčilování Niall. „Jestli by jí to udělalo šťastnou, tak jsem ochoten opustit One Direction."

Max s úsměvem přikývl a cítil spokojenost. Tenhle mladík jeho dceru doopravdy miluje, a i když mu možná nikdy nezapomene minulost, tak je ochoten to teď ignorovat.

„Jestli mě chceš udělat šťastnou, tak ve One Direction zůstaneš navždy." Mumlala si sama pro sebe Danielle a pomáhala svému synovi nabírat jídlo na lžičku a strefit se s tím do jeho pusy. Ne že by to nějak pomohlo, James si stihl zamazat už úplně všechno. Povzdechla si a začala mu utírat pusu, jenže James vydal ze sebe takový trhaný smích a vyprskl jí do obličeje dávku bramborové kaše. Niall se jejím otcem vybuchli smíchy a James se k nim hned přidal. Danielle se jenom natáhla pro ubrousek a utřela si kousky kaše z obličeje. „Tak, tati, myslím, že by tohle stačilo. James by si měl jít odpočinout. Můžeme tu přespat?"

Maxovi se rozzářily oči. „Ale samozřejmě, Danielle, budu jenom rád. James má postýlku v pokoji pro hosty a vy se s Niallem tam vejdete, že jo?"

„Samozřejmě," ušklíbla se Danielle, když si vzpomněla, jak je ten pokoj velký, „možná dokonce i několikrát. Děkujeme."

„Nemáte zač," odhalil Max řadu perfektně bílých zubů. „Chcete se podívat po městě? Mohla bys Nialla seznámit s tímhle místem a užít si nějaký čas o samotě, zatímco děda by zůstal s tímhle andílkem," usmál se na Jamese, který hned nadšeně rozhazoval ručičkami a smál se.

Danielle se podívala na Nialla a pak zpátky na svého otce: „A tobě by to nevadilo, já tě fakt nechci otravovat a..."

„A dost," zamračil se Max, ale nezůstalo mu to dlouho. „Tohle už nechci nikdy slyšet. Chci si Jamese taky užít, když ho možná víc jak půl roku neuvidím," smutně objasnil situaci a Danielle se na něj omluvně podívala. Kdyby mohla, tak by za ním létala klidně každý měsíc, jenže Modest! jí řídil rozvrh do posledního puntíku. A přemýšlení nad managementem jí připomnělo to, že jí vlastně Simon nevolal od jejího zasnoubení, což nebylo dobré. Očekávala potíže.