„Tohle se už nesmí opakovat,“ prohlásila Danielle, když spolu s Niallem leželi v těsném objetí na gauči v maskérně. Niall jí políbil pod uchem a usmál se.
„Nemůžeš po mne chtít,“ přitiskl si jí k sobě blíž, „abych se vzdal tohohle,“ sjel její tělo zakryté jen lehkou dekou a ušklíbl se. Dívka se zamračila a bouchla ho do ramene a on se rozesmál. Políbil jí na čelo a ještě víc se zabořil do sedačky. „A navíc jsi tohle říkala a i před minulým kolem.“
Dívka se ušklíbla, vstala a tím odhalila své nahé tělo. Rychle začala sbírat své oblečení a když ucítila žhavý pohled na svém pozadí, provokativně jím zavrtěla. Niall jen zmučeně vydechl a zakňoural, čímž si od hnědovlásky vysloužil upřímný smích a i on se musel usmát.
„Radši se obleč,“ hodila po něm dívka jeho tričko, „za chvíli nás odtud vyhodí.“
Mladík jenom přikývl a skoro ve vteřině se oblékl a pak sledoval Danielle, jak se snaží zapnout zip na šatech.
„Ukaž to,“ vybídl jí a jedním ladným pohybem zip zapl. Dívka se vděčně usmála a ve spěchu si upravila vlasy.
„Tak já jdu,“ oznámila blonďákovi a otočila se ke dveřím, ale dvě silné ruce jí v tom zabránili.
„A co kdybychom,“ políbil Danielle těsně pod uchem až zavzdychala, „se přesunuli ke mně?“
///\\\
Na Londýn začínalo svítit slunce a z taxíku vystupovala dívka s rozcuchanými vlasy botami v ruce. Z peněženky vytáhla částku peněz, podala je taxikáři a ten se zaskřípěním gum odjel. Dívka se protáhla a pak se vydala ke svému bytu. Bolel jí každý krok a ještě se snažila dávat pozor na fotografy. Protože kdo by nechtěl její fotku, jak se rozcuchaná a zničená vrací domů, že jo.
Včerejší noc si pamatovala jasně a přesto rozmazaně. Nepamatovala si obrazy, pamatovala si pocity a doteky. Její tělo ještě pořád hořelo a ona se nemohla dočkat, až si dá sprchu.
Ráno bylo… hektické.
Danielle se vzbudila s východem slunce, kdy jí normálně probudil Jamesův křik, ale teď bylo ticho. Převalila se na druhý bok, ale zavadila o něco velkého a teplého. Prudce otevřela oči a skoro vykřikla, když vedle sebe uviděla klidně oddechujícího Nialla. Chvíli jenom tak strnule ležela, ale jak se její mozek probouzel, vzpomínky na minulou noc se jí začaly vracet.
Zpanikařila. Není na to hrdá, ale stalo se. Opatrně se vymotala z peřin, oblékla si oblečení, u dveří sebrala svoje boty a opustila byt. Bez rozloučení, bez vysvětlení.
Povzdechla si a odemkla svůj byt. Odložila svoje boty a úlevně vydechla, když se dveře zavřely. Tady jí nic neohrozí.
„Danielle?“ ozvalo e z obývacího pokoje a ve vteřině před hnědovláskou stála její černovlasá kamarádka. Na sobě měla pořád oblečení z koncertu a její rozmazaný make-up svědčil o tom, že usnula na gauči.
„Ahoj,“ usmála se unaveně Danielle, ale než se nadála, tak na ní letěla váza, co se s třískotem rozbila o dveře. „Co děláš?“ vyjela na Lucile dívka, ale ta se nenechala zastrašit.
„Co já dělám?!“ vykřikla zlostně černovláska červená vzteky. „Ty se celou noc neukážeš doma, necháš mne tu samotnou s TVÝM synem a vypadáš jako po flámu!“
Lucile byla doopravdy naštvaná. Takhle nezodpovědně se její kamarádka dlouho nezachovala.
Danielle sklonila hlavu ke svým chodidlům a zamumlala tichou omluvu. Vůbec jí to nedošlo.
Černovláska si promnula spánky: „Aspoň mi prosím řekni, žes neudělala nějakou pitomost.“
Dívka se začervenala a schovala si hlavu do dlaní: „Udělala. A rovnou tu největší.“
ČTEŠ
That Life || One Direction FanFic
Fanfiction#pokračování That Girl a That Boy# Dva roky ode dne, kdy Danielle odešla. Dva roky ode dne, kdy si Niall ujasnil své city. Dva roky ode dne, kdy se všechno zkazilo. #### „Vzpomínky jsou štětec a city jsou barvy. Je jen na nás, jakou si s nimi namalu...
