That Life || One Direction FanFic

chapter eighteen

„Ne že by mi tohle nevyhovovalo, ale musím jít vzbudit Jamese," prohlásila Danielle, když s Niallem leželi na sedačce a jen tak si konečně užívali ten moment. Konečně jsou pár. Přítel a přítelkyně. Znělo to trochu nezvykle, ale dost dobře.

„Nechoď," zakňučel Niall a přitáhl si jí k sobě blíž, aby mu nikam neutekla, „nech ho chudáka ještě spát. Jsem si docela dost jistý, že jsem ho vzbudil při svém nočním dobrodružství," zamumlal Niall. Nemohl mluvit ještě moc hlaitě, ten prášek proti bolesti hlavy skoro neměl žádný účinek a jeho hlava bolela tak, jako kdyby v ní měl zaražený střep. Dívka ho jenom políbila na nos a pak se vymotala z jeho náručí. „Už nikdy nebudu pít," zaskučel blonďák a dívka se upřímně zasmála.

„On má tvrdý spaní, toho jen tak něco nevzbudí. A kdyby ses neopil, teď bys nekňučel," ušklíbla se Danielle a s úsměvem na tváři odcházela z obývacího pokoje.

„No jo, jenže kdybych se neopil, tak teď tady nejsem!" Křikl za ní Niall a ona se zasmála. Potichu otevřela dveře od pokoje a její úsměv se ještě rozšířil, když uviděla svého syna pokojně spinkat. Klekla si k jeho postýlce a políbila ho na čelo.

„Vstávej, Jamesi, je ráno," šeptala mu do ucha, jenže hošík jenom něco zamumlal a otočil se na druhý bok. „Jamesi, víš, kdo na tebe čeká dole?" Nic, žádná odezva. Ušklíbla se a než se někdo nadál, už se James svíjel smíchy po posteli a dívčiny prsty rychle kmitaly po jeho pokožce a lechtaly ho.

„Mami! Dost, pžestaň," dostával ze sebe James mezi smíchy a Danielle na jeho žádost přestala.

„Tak co, už vstáváš?"

James přikývl a automaticky došel ke skříni, kde si vybral tričko a kalhoty. Danielle mu pomohla se přestrojit a pak se vydali dolů na snídani. „Mami?" otázal se James, když zrovna scházeli schody.

„Ano, zlatíčko?"

„Kdo čeká dole?"

Nadechla se, aby mu odpověděla, jenže v tu chvíli když otevřela pusu, tak se Jamesovi rozsvítili očíčka, vyškubl svoji ruku z té její a rozeběhl se směrem k blonďatému muži dole pod schody, co už čekal s nastavenou náručí. A James mu do ní přímo vletěl, skoro div, že to Niall ustál.

„Čau, ty šampióne," zazubil se Niall a opětoval svému synovi objetí. Dívka se jen opřela o stěnu a s úsměvem je pozorovala. Konečně se zase všechno zdálo, že je všechno v pořádku."

„Ahoj, stlejdo Nialle," usmál se James a s obavami se kouknul na svoji maminku. Moc dobře si totiž pamatoval na to, jak mu nakázala říkat svému otci strýčku. Nechápal to, ale jako hodný kluk svoji maminku poslechl. Dívka zachytila ten pohled a sama se koukla na svého přítele s jasnou otázkou v očích. Ten pochopil, kývl na souhlas a tak si hnědovláska od něj převzala klučinu a usmála se.

„Už dobrý, Jamesi, už mu můžeš říkat tati," zašeptala mu do ouška a pohladila ho po hlavě. Hnědovlásek se usmál, a jakmile ho dívka položila na zem, chytil se Niallovi nohy a začal se smát.

„Budeš si se mnou hrát, tati?"

Ačkoli Niall toto oslovení čekal a myslel si, že je na to připraven, stejně ho to vykolejilo. Ale v tom dobrém směru. Jeho tělem se prohnal hřejivý pocit a jeho koutky se samovolně zvedly. „Ale jistě," ujistil svého syna a nechal se jím zavést do dětského pokoje, kde byl okamžitě zavalen požadavky. Jako co má dělat, co budou hrát a tak. I když se James zdál trochu paličatý jako Danielle a jakmile Niall měl nějaké námitky a chtěl si ve hře jenom změnit jméno, tak byl sežehnut ošklivým pohledem, tak si to Niall užíval. Cítil se neuvěřitelně, konečně si hráli jako otec a syn.