That Life || One Direction FanFic

chapter one

Milý Nialle,

Popravdě ani nevím, co ti tady mám psát. Už od začátků vaší kapely jsem byla vaši velkou fanynkou a drželi jste mě při životě, i když jste o tom vůbec nevěděli. Jenom díky vám a hlavně tobě jsem se odhodlala vzepřít se tyranii a jít za svým snem. Hlavně díky tobě, díky tvému hlasu, smyslu pro humor a očím. Vím, tenkrát jsem byla ještě nedospělé dítě, co tě ani neznalo. Ale obdivovala jsem tě. To, jak si pořád usměvavý, to, jak zvládáš to, že se s tebou některé hloupé holky nechtějí vyfotit a s ostatními ano, a to, jak jsi jen s pomocí svého hlasu dokázal odnést všechny moje starosti pryč.

Tohle všechno byly pocity, které jsem měla před tím, než jsem tě potkala. Pamatuješ na ten večer, jak mě k vám Louis přivedl? Měla jsem opuchlé oči od pláče, čerstvě zašitou tvář a zlomené srdce, ale stačil jeden pohled do tvých očí a já jsme zapomněla, co se dělo. Až teď si uvědomuju, že moje city k tobě zde byli už od začátku.

Všechny naše momenty v soutěži, před kamerami i v zákulisí, naše noční svačinky, různé vtípky, co jsme nastražovali... Milovala jsem to, a postupně jsem si začínala uvědomovat, že moje city k tobě nebudou úplně kamarádské. Byl si najednou někdo úplně jiný a v mých očích jsi vypadal jako anděl. Ale soutěž byla v plném proudu, a já jsem neměla čas se tím zabývat.

Pak najednou soutěž skončila, a já jsem měla spoustu času přemýšlet o svých citech. Pamatuješ si ten den, kdy jsme spolu pekli v kuchyni ten dort? Vanilkový s ovocem, do teď si to pamatuji. A vzpomínáš na ten moment, kdy chybělo tak málo a my se políbili? V tu chvíli jsem si naplno přiznala, že pro mě nejsi jenom kamarád. Že tě vnímám jinak, a že si přej, abys mě vnímal stejně.

Nevím, kam jsem dala hlavu. Moje srdce se rozbušilo stokrát rychleji, když si byl poblíž, nebo se na mně usmál. Po těle se mi vytvořila husí kůže, hlas se mi zadrhl v hrdle a sebemenší kompliment jsem vnímala milionkrát výrazněji. V té době jsem se chovala jako absolutně bláznivě zamilovaná teenagerka. Už jsem se na tebe nemohla jenom koukat. Rozhodla jsem ti to říct.

Jenomže když jsem konečně sebrala odvahu, přišel si s ní. V tu chvíli jsem si myslela, že se zbořil svět, rozdrtil si moje srdce na miliony kousků. Přesto jsem tě nemohla přestat milovat. Ničil si mé srdce, ale zároveň jsi ho spravoval každým dnem. Nikdy jsem nepochopila, jak na mně může mít někdo takový vliv, vždycky jsem se měla za tvrdohlavou osobu, ale jakmile si něco řekl, dokázal bys mi rozmluvit úplně všechno.

Takhle to šlo celé turné. Byl jsi mou láskou, ale mým nepřítelem. Mou inspirací, ale mým ničitelem. Mým andělem, ale mým hříchem.

Nemůžu ti říct, co mě donutilo k tomu, abych odešla. Ten pravý důvod je mnohem závažnější, ale jedním z důvodů proč jsem si koupila i svůj byt bylo to, že jsem se nemohla koukat na tebe. Na tebe, jak jsi šťastný s někým jiným. Když ses na ní usmál, moje srdce se rozštěpilo na několik ještě menších kousků, a z mého srdce se pomalu stával prášek. A i když tě miluju, tak si kvůli tobě nemůžu nechat zničit srdce, promiň. Pravdou je, že jak vám holky řekly, že jsem letěla do Česka, tak to nebyla pravda. Byla jsem v nemocnici, měla jsem zástavu srdce. Doktoři říkali, že je to syndrom zlomeného srdce, a pustili mě až těsně před koncertem, i když si mě tam chtěli nechat.

Když nadešel den koncertu, několikrát jsem zvažovala, že bych nakonec neodjela. Ale poté... nemohla jsem zůstat v Londýně a koukat se na tebe, jak si zakládáš rodinu s ženou, kterou nenávidím. Je načase, abych ti to řekla, protože teď už mi stejně nemůže ublížit. Adeline věděla o tom, co k tobě cítím, a začala mě vydírat. Prý mě zničí. A já vím, že bych to dítě nenáviděla, i když za nic nemůže. Stydím se za to, ale nemůžu si pomoci.