That Life || One Direction FanFic

chapter six

Čas šel dál a Niall se naučil zapomínat. Naučil se zapomínat na modré oči, které byly krásnější než nejčistší oceán. Na ty vlasy, které byly na dotek jemnější, než nekvalitnější hedvábí světa. Na úsměv, který zářil jasněji, než ty nejjasnější hvězdy na obloze. Na rty, růžovější a krásnější než čerstvě dozrálé maliny. Na tvář, kterou znal nazpaměť. Každou malinkou pihu, každou jizvičku, každou dokonalou nedokonalost. Už je to rok od doby, co Danielle viděl naživo. Rok od premiéry, rok od doby, kdy se dívka vrátila do světa showbussinesu a dál dobývala svět. Naučil se zapomínat na to, že tuhle dívku šíleně miluje a nemůže bez ní žít. Znělo to jako klišé, kterému nikdy nevěřil, ale najednou tohle všechno chápal. Avšak jedna malinká část v jeho hlavě nechtěla zapomenout a vzdát se té krásné vzpomínky.

Prohrábl si svoje blonďaté vlasy a napil se zlatavé alkoholické kapaliny, které mu poslední rok dělala společnost víc, než by bylo zdrávo. Tohle je poslední. Pak už toho nechám.

Nacházel se ve vile, kde byli momentálně všichni, protože poslední dobou už se sebou netrávili tolik času. Turné jim skončilo a El s Louis se věnovali svému vztahu, Liam se Sophií plánovali svatbu a Harry skoro pořád lítal do LA. Niall se cítil osamělý. Zkoušel si někoho najít, ale pokaždé když se na onu dívku podíval, zjistil, že si vždycky snažil vybrat dívku, co se Danielle nejvíce podobala. Po nějaké době to vzdal. Všechny dívky byly najednou nudné a nezajímavé.

Kopl do sebe poslední zbytek nahořklé tekutiny a odhodil skleničku do dřezu. Vydal se do obýváku, kde už seděli všichni jeho kamarádi. Teda, někdo chyběl.

„Kde je Louis?" Zeptal se Niall a El vzhlédla od chlebíčků, které zrovna dávala na stůl z krabice, kterou donesla. Zamyslela se.

„Asi někde nahoře. Dojdu pro něj."

„Ne, to je v pohodě," uklidnil jí Niall, „já pro něj dojdu."

El jenom děkovně kývla a neuvědomila si, že tímhle zpečetila osud svojí kamarádky. Nedošlo jí, proč je Louis nahoře.

Niall vyšel schody a chtěl zaklepat na Louisovi dveře, ale byly otevřené. A co víc, z pokoje se ozývaly dva hlasy. Zamračil se a vešel potichu dovnitř. Louis ležel na posteli s notebookem před sebou, jenomže byl otočený zády ke dveřím, takže neviděl blonďáka přicházet.

Jenomže Niall teď dost dobře viděl obrazovku jeho notebooku. A jakmile spatřil člověka, se kterým Louis mluvil, dech se mu zadrhl v hrdle a ruce se rozklepaly.

„Všechno nejlepší, Dan. Jak se má James?" Zeptal se Louis a zářivě se usmál. Nevšiml si Nialla stojícího za ním, a ani Danielle. Zasmála se.

„Má se skvěle. Ještě spí, to víš, my tady v LA máme ještě půlnoc. Jo a vyřiď Harrymu, že mu přišel nějaký balík, tak jsem to musela podepsat," zasmála se Danielle a blonďák se nemohl vynadívat na to, jak je krásná. Ale kdo je do háje James? V LA? Harryho vila?! No tak to moment!

„Tak ho pozdravuj, nemůžu se na něj dočkat. Vyřiď mu moje pozdravení taky."

„Jasně. A jak jsou na tom ostatní?" Ptala se Danielle a Niall si skoro odfrkl. Co se zajímá?

„Mají se dobře, Liam se Soph plánují svatbu."

„No konečně do toho praští! Už jsem se bála, že moje pomoc při jejich zasnoubení nakonec přijde vniveč," zasmála se zvonivým smíchem a Niall se usmál. Jak ona má krásný smích... Vzpamatuj se, Nialle!

„My s El se máme nejlíp a o Harrym asi víš všechno sama. Vždyť je tam u vás skoro pořád."

Niallovi se začala vařit krev v žilách. Takže Louis a dokonce i Harry?