„Jak se opovažuješ!" vykřikla Danielle zcela červená v obličeji a snažila se překonat svoji touhu hodit po Niallovi při nejmenším vázu.
„Jak já se opovažuju?! Alespoň jednou by se mohlo dát na mně! Vždycky je to jenom ty a všechno co chceš, ale já přicházím zkrátka!" vracel jí údery s plnou silou blonďák a jejich hlasy už začínaly nabírat na hlasitosti.
„Co to naznačuješ? Chceš snad říct, že jsem namyšlená a panovačná?!" vyhrkla udiveně Danielle. „Ty jsi ten největší sobec, jakého jsem kdy potkala. Možná jsme spolu vůbec neměli začít chodit!"
„Celé tohle byla chyba!" opětoval křik Niall a pomalu se dostával do afektu. „A to jsi vypadala tak ideálně! Ale ve skutečnosti jsi jenom namyšlená princeznička, okolo které se musí skákat a všechno jí nosit na stříbrném podnose!"
„Já jsem namyšlená? Chceš snad připomenout, co se dělo včera?"
„Slíbila jsi, že to nikdy nevytáhneš!"
„Možná bych ani nemusela, kdybys nezačínal hádky a neosočoval mě v nich!"
„Ty jedna malá..."
Niall nestihl svoji větu dokončit, protože do bytu vpadla uřícená Lucile, co se tvářila snad nejvíc vyděšeně za svůj život. „Co se tady panebože děje?"
„Tenhle leprikón," ukázala na svého přítele Danielle, „mě tu osočuje z namyšlenosti a sobectví!"
Lucile se na Nialla podívala jako na největšího blázna na planetě a snažila si představit Danielle, jak je sobecká. Ale nějak jí to nešlo, hnědovláska snad neměla ani namyšlenost nebo sobeckost ve slovníku. „Hrabe ti?" zeptala se Nialla a pohledem po něm žádala nějaké to vysvětlení.
„Jak mně? Já nejsem ten, co navrhuje rozchod!" založil si Niall ruce na prsou a ublíženě se na obě dvě dívky podíval. Lucile zaskočilo a začala kašlat.
„Cože?" Nemohla uvěřit svým uším. Tihle dva že by se měli rozcházet? Co je s vesmírem špatně?
„Tak promiň," urazila se Danielle, „ale nemůžu chodit s někým, který tady veřejně uráží Disneyho."
„Tak je nemám rád. Panebože, zabilo by tě, se jednou podívat na horror?"
A hádka zase začala a Lucile ty dva jenom udiveně sledovala. To se doopravdy hádají jenom kvůli filmu? Kvůli filmům tady dostává málem infarkty?
„To si teda piš, že zabilo. Co ta holka, co vyleze z obrazovky a zabije tě, co?"
„Je to jenom film!" rozhodil rukama Niall. „A navíc, bych tě ochránil, ne?"
„Proti takové černovlasé holce bys byl naprosto bezbranný, to se s tebou klidně vsadím!"
„Tak fajn! Lucile, ty jsi taková černovlasá, mohla bys mě teď prosím tě nějak ohrozit na životě?"
„NECHTE TOHO, OBA DVA!" Vykřikla Lucile, která z nich začínala chytat tik v oku. „Já se kvůli vám ženu jako blbec přes půlku Londýna, protože mi váš soused volá, že se snad za chvíli pozabíjíte, zkazili jste mi můj romantický večer a nakonec se tak stupidně hádáte kvůli filmu?" Lucile zčervenala v obličeji a Danielle s Niallem jenom smutně koukali do podlahy, jako děti, které udělali něco, co neměli. „Měli byste se nad sebou zamyslet. Danielle, o tobě jsem si myslela, že jsi chytřejší a že tohle nemáš zapotřebí. Nialle, co řekneš?"
Jmenovaný se na ní vykuleně podíval: „A proč já bych se měl omlouvat jako první?! Ona to začala!"
Lucile se zamračila a on se hned stáhnul. Zamumlal tichou omluvu a černovláska se pak podívala na hnědovlásku. „Danielle, teď ty."
ČTEŠ
That Life || One Direction FanFic
Fanfiction#pokračování That Girl a That Boy# Dva roky ode dne, kdy Danielle odešla. Dva roky ode dne, kdy si Niall ujasnil své city. Dva roky ode dne, kdy se všechno zkazilo. #### „Vzpomínky jsou štětec a city jsou barvy. Je jen na nás, jakou si s nimi namalu...