Dark Souls

V.

Počkala jsem si na něj u vchodu školy. Bylo dopoledne, většina studentů už odešla domů, a i kdyby snad ne, bylo mi už jedno, zda nás někdo uvidí spolu mluvit. Mé jméno již bylo pošpiněno dost, že ztrácelo smysl, zda-li bude trošku víc nebo míň.

Když se dveře otevřeli a vyrazila z nich postava oblečená v černém kabátě hned jsem věděla, o koho jede. Vylezla jsem ze svého úkrytu pod stromem a připojila se k němu. Nic jsem neříkala, a počkala až si mě všimne.

Netrvalo to dlouho, a oči modré jako oceánu na mě vrhly mrazivý pohled. Opětovala jsem mu ho se stejnou vervou a zastavila se. K mému překvapení zastavil také.

„Co chceš?“

„Přilepit se na tebe a zničit ti život tak, jak si mi ho zničil ty, co jinýho?“ odpověděla jsem ostře.

Chladně se zasmál, první smích, který ze sebe vydal a tolik bolesti, kterou nedokázal skrýt. „Můj život je už tak dost zničenej, pochybuju, že tam najdeš něco, co bys mohla zničit.“

„Vážně?“

Jízlivě se ušklíbl. „Jasně. Chceš snad osobního průvodce, aby sis mohla s podrobným popisem projít ty vraky?“

Sarkastický až běda. „Když na tom trváš.“

Nadzvedl obočí a to bylo jediné, co mi dal jako odpověď.

„Mám však podmínku,“ začala jsem, a nezastavil mne ani chladný vítr bičující mé tváře. „Za průvodce chci tebe.“

Když už jsem si měla nechat říkat vyvrhel, tak ať mají důvod. Právoplatný.